Veselé Vánoce & Buon Natale

Pokojné svátky vánoční a šťastný nový rok se Svatým Betlémkem...

Bojíte se Mikuláše?

Vážený návštěvníku. Jestlipak se bojíš Mikuláše?

Zní to jako vtip? Snad. Ale co, bojíte se? Nebojíte? Že nebojíte, že už jste velký?

Že partiček čertů jsou plné ulice, když k vám proniknou do domu, uplatíte je alkoholem, anděla s sebou mají do počtu a Mikuláš už mnohdy chybí? Copak to znamená? Jestli ono to neznamená, že v dnešní době převládla oslava toho, před čím bychom měli mít obavy. A zároveň zla. Co to je jiného než demonstrace zmíněného, když se celá třída popere o to dělat čerta, nasadit si hnusnou masku a jít děsit malé děti do školky, a role Mikuláše se přehazuje z ruky do ruky, jelikož to nikdo nechce. 

Jo, Mikuláše nechce nikdo dělat. A anděla možná tak kvůli parádě... 

A přece je to svátek svatého Mikuláše, přece by čert měl být jen třetinou, částí skupiny, a poslouchat hlavního, tedy svatého Mikuláše. No, měl by. Ale není to tak. Už nějakou dobu ne. Vytlačil symbol dobra, ano. A místo Ježíška tu pak máme symbol CocaColy... Něco se mně na těch svátcích nezdá.

Že se dneska nikdo nebojí pekla... no jistě, proč se bát. Copak někomu něco fyzicky děláme? 

Copak jsme někoho zmlátili na ulici? Copak jsme jednou jedinkrát za poslední roky někoho praštili po hlavě? Ne. Copak my jsme nějaká pustá prvoplánová síla? My jsme inteligence. Prý. Myslíme si to, mnozí a mnozí. Fyzického kontaktu se bojíme a straníme. A proto máme tenhle vynález. Sedneme si nad klávesnici a vymačkáme sem všechno, zábrany neexistují a anonymita umožní strašné věci. Strašné.

Proboha, bát se Mikuláše... Ale Mikuláš je přece symbolem dobra, ochrany a štědrosti! Leč jestli se přestáváme bát čertů... tak toho Mikuláše se nakonec asi budem bát nejvíc, což. No nic no nic.

Abychom byli aktuální a taktní, vím, jak to umí opačná strana, přátelsky zdravíme, kdyby sem náhodou zavítala osoba se sklony žárlivého zhrzeného milence, jejíž příjemné věnování jsem měla tu čest si přečíst na jednom známém facebookovém profilu. Kdyby ne a kdybyste ji někdo znal, pěkně ji pozdravujte. Che, to neni špatný. Abyste věděli, o co jde, tak o film La guerra del ferro aka Ironmaster, jemuž nejen za Žoržíka, tedy George Eastmana, dávám na čsfd 5 hvězdiček a pro někoho je to zdrojem parádní zábavy na můj účet. No zaslintali jsme si blahem, jen co je pravda. Asi si to budu muset zas někdy dát, protože George se lví hlavou, inu, oprávněně vzbuzuje u některých žárlivost :)

Ale tak, nebudeme nespravedliví. Protože, páni, čím víc lidí z Itálie člověk zná, tím víc jich tu v oděvech pračlověka objevuje... a stojí to tím víc za to i kvůli nim. Nedám-li plný počet za Georgíka, ač nevidím důvod, proč by ne, dám ho za každého člena jeho skvělé party. 

A jestli by hlavním zdrojem obdivu měl být hlavní "kladný" hrdina...? No, teda... pornoherec Sam Pasco jménem Ela... nebyl nikdy mým favoritem. Přiznávám se bez mučení. Ale tak dobrá, ať nejsme rasisti... ilustraci anděla tu ještě nemáme.

No ano. Těší mě, že je tu zase prosinec, což značí, že jsme se dožili dalšího roku.

Pro tohle období možná by se hodila zase jedna kontroverzní melodie. Zase něco od maestra? Maestro...

Maestro plánuje v únoru opět navštívit Prahu, jak nikdy neopomenu upozornit. Přeju mu a si, ať to vyjde. A hodně sil a... optimismu? No, nevim. Po letošním koncertu se děsím. Ale to už tu bylo naznačeno v lednu. No ano, velký Maestro se ve svých 88 letech zase bude kodrcat po světě a já zase upozorňuji, že lístky ještě jsou a slyšet je dobře i z nejvzdálenějších sektorů, potvrzuji.

Nekoncertuje jen maestro. Koncertovali nám na konci listopadu i bráchové De Angelis! Před rokem tu o tom přemýšlím... a je to tady. V Maďarsku? Kvůli Budu Spencerovi? Jo? No jo. Ale zřejmě dost dobrý. A já děkuji, chlapci, že to nebalíte. 

Co radostných vizí do budoucna? Že letos Vánoce nejspíš nebudou a čas žádný. No nic. Tak si raději dáme něco svátečního. Ač ne kontroverzního. Máloco je pro mne tak vánoční...

Tak to jen tak pro dnešek. 

A copak ty, čtenáři? Ano, ty. Bojíš se čertů? A Mikuláše? Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí.

Jo, já vždycky znova doufám, že ty naše pohádky nás dobře vychovaly. Tak snad...

Třeba je to jenom Mikuláš ve vánici, což? Bojíte se? To je dobře...