Veselé Vánoce & Buon Natale

Pokojné svátky vánoční a šťastný nový rok se Svatým Betlémkem...

Bojíte se Mikuláše?

Vážený návštěvníku. Jestlipak se bojíš Mikuláše?

Zní to jako vtip? Snad. Ale co, bojíte se? Nebojíte? Že nebojíte, že už jste velký?

Že partiček čertů jsou plné ulice, když k vám proniknou do domu, uplatíte je alkoholem, anděla s sebou mají do počtu a Mikuláš už mnohdy chybí? Copak to znamená? Jestli ono to neznamená, že v dnešní době převládla oslava toho, před čím bychom měli mít obavy. A zároveň zla. Co to je jiného než demonstrace zmíněného, když se celá třída popere o to dělat čerta, nasadit si hnusnou masku a jít děsit malé děti do školky, a role Mikuláše se přehazuje z ruky do ruky, jelikož to nikdo nechce. 

Jo, Mikuláše nechce nikdo dělat. A anděla možná tak kvůli parádě... 

A přece je to svátek svatého Mikuláše, přece by čert měl být jen třetinou, částí skupiny, a poslouchat hlavního, tedy svatého Mikuláše. No, měl by. Ale není to tak. Už nějakou dobu ne. Vytlačil symbol dobra, ano. A místo Ježíška tu pak máme symbol CocaColy... Něco se mně na těch svátcích nezdá.

Že se dneska nikdo nebojí pekla... no jistě, proč se bát. Copak někomu něco fyzicky děláme? 

Copak jsme někoho zmlátili na ulici? Copak jsme jednou jedinkrát za poslední roky někoho praštili po hlavě? Ne. Copak my jsme nějaká pustá prvoplánová síla? My jsme inteligence. Prý. Myslíme si to, mnozí a mnozí. Fyzického kontaktu se bojíme a straníme. A proto máme tenhle vynález. Sedneme si nad klávesnici a vymačkáme sem všechno, zábrany neexistují a anonymita umožní strašné věci. Strašné.

Proboha, bát se Mikuláše... Ale Mikuláš je přece symbolem dobra, ochrany a štědrosti! Leč jestli se přestáváme bát čertů... tak toho Mikuláše se nakonec asi budem bát nejvíc, což. No nic no nic.

Abychom byli aktuální a taktní, vím, jak to umí opačná strana, přátelsky zdravíme, kdyby sem náhodou zavítala osoba se sklony žárlivého zhrzeného milence, jejíž příjemné věnování jsem měla tu čest si přečíst na jednom známém facebookovém profilu. Kdyby ne a kdybyste ji někdo znal, pěkně ji pozdravujte. Che, to neni špatný. Abyste věděli, o co jde, tak o film La guerra del ferro aka Ironmaster, jemuž nejen za Žoržíka, tedy George Eastmana, dávám na čsfd 5 hvězdiček a pro někoho je to zdrojem parádní zábavy na můj účet. No zaslintali jsme si blahem, jen co je pravda. Asi si to budu muset zas někdy dát, protože George se lví hlavou, inu, oprávněně vzbuzuje u některých žárlivost :)

Ale tak, nebudeme nespravedliví. Protože, páni, čím víc lidí z Itálie člověk zná, tím víc jich tu v oděvech pračlověka objevuje... a stojí to tím víc za to i kvůli nim. Nedám-li plný počet za Georgíka, ač nevidím důvod, proč by ne, dám ho za každého člena jeho skvělé party. 

A jestli by hlavním zdrojem obdivu měl být hlavní "kladný" hrdina...? No, teda... pornoherec Sam Pasco jménem Ela... nebyl nikdy mým favoritem. Přiznávám se bez mučení. Ale tak dobrá, ať nejsme rasisti... ilustraci anděla tu ještě nemáme.

No ano. Těší mě, že je tu zase prosinec, což značí, že jsme se dožili dalšího roku.

Pro tohle období možná by se hodila zase jedna kontroverzní melodie. Zase něco od maestra? Maestro...

Maestro plánuje v únoru opět navštívit Prahu, jak nikdy neopomenu upozornit. Přeju mu a si, ať to vyjde. A hodně sil a... optimismu? No, nevim. Po letošním koncertu se děsím. Ale to už tu bylo naznačeno v lednu. No ano, velký Maestro se ve svých 88 letech zase bude kodrcat po světě a já zase upozorňuji, že lístky ještě jsou a slyšet je dobře i z nejvzdálenějších sektorů, potvrzuji.

Nekoncertuje jen maestro. Koncertovali nám na konci listopadu i bráchové De Angelis! Před rokem tu o tom přemýšlím... a je to tady. V Maďarsku? Kvůli Budu Spencerovi? Jo? No jo. Ale zřejmě dost dobrý. A já děkuji, chlapci, že to nebalíte. 

Co radostných vizí do budoucna? Že letos Vánoce nejspíš nebudou a čas žádný. No nic. Tak si raději dáme něco svátečního. Ač ne kontroverzního. Máloco je pro mne tak vánoční...

Tak to jen tak pro dnešek. 

A copak ty, čtenáři? Ano, ty. Bojíš se čertů? A Mikuláše? Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí.

Jo, já vždycky znova doufám, že ty naše pohádky nás dobře vychovaly. Tak snad...

Třeba je to jenom Mikuláš ve vánici, což? Bojíte se? To je dobře...

Díky za vše, Bertíku

Takový ten dojem, že aspoň jednou měsíčně by sem člověk měl zavítat a dát o sobě vědět, ač nemá čas... tak neplánovaně zavítávám a radost z toho nemám. A že nepíšu nekrology, psala jsem, když zemřel Umberto Eco? Nepíšu. A že seminárky nelze odložit, to jistě. Jenže nezlobte se, páni profesoři, já musím. Dneska jo. Jestli z toho budou nepříjemnosti... obraťte se jinam.

Kam?

Jo, přesně sem. Ach ach, tak po Dušičkách tohle...
Takže já jen chci říct, že nezapomínám. Ani na Leonarda Cohena. Toho si pouštím celý den.
A pak... nikdy nezapomenu na jednoho skvělého chlapce. Jo, dost možná i mého nejoblíbenějšího amerického herce. Roberta Vaughna.

Pamatuješ?

Jo, pamatuju. Ačkoliv už je to opravdu hodně, hodně dávno. Vím, že kvůli tvým asi deseti větám jsem onehdy měla Pavla Vondru za dobrého dabéra. No neni, kámo, neni. Ale tady se mu stejně povedl zázrak...

Dezertér schovanej uprostřed bojiště...

Sedm statečných natočených na videokazetě, to byla nevyčíslitelná hodnota. První, a na dlouhý čas jediný western mezi pohádkami. Tak že asi deset let to je? Jak ten čas letí... Dalo by se říct, že hrdina mého mládí, tuhle náš lehce kontroverzní statečný elegán Lee. Vůbec, koho jiného by si mohla dívka vybrat, než tohohle fešáka v obleku? No dobrá, ale i kvůli jiným věcem.

No jo, koukám, že dost možná takový první antihrdina. Když pominu ty české, samozřejmě.
Byl to Bertík, kdo mě dovedl k přesvědčení, že na westernech může být něco dobrého a není to jen nějaká sadistická slaboduchá střílečka výhradně pro muže. Že to vůbec nemusí bejt špatný. A i v amerických že se najdou výjimky. Zrovna těchhle Sedm statečných. Kdo by jimi nezačínal. No začínali jsme tak, začínali. A když na to zpětně koukám, je to stejně velmi netypický western. Na Ameriku... Možná je to tím Kurosawou. Takový civilní. Nepatetický. Myslím, že s dobrým poselstvím. Nijak zbytečně komplikovaný. Exteriérově i interiérově přirozený. Asi opravdu dobře zfáraný, protože jsem dodnes nepřehodnotila.

A co lží si člověk navykládá... Ale vám povím pravdu.

Aha, tak v Hollywoodu byla stávka a muselo se to obsadit... 
„Scénář neměl, pouze Kurosawův film Sedm samurajů. Měl jenom Brynnera a McQueena a ptal se mě, zda o někom nevím. Dal jsem mu typ na Coburna a zbytek se nějak sehnal. Fungovalo to tak, že vždycky večer nám strčili pod dveře pokoje list papíru s tím, co se bude natáčet následující den. John psal scénář za pochodu...“ (R.V., Cinema 9/2015)

Tak si někdy skoro říkám... že možná právě proto se ten film tak poved.

Až do poznání Pár dolarů to nej, kdepak Tenkrát na Západě, kdepak Hodný, Zlý a Ošklivý...
A nezhoršil se ani po 215 špagetách, vůbec ne. Záporák je fakt záporný. A sedm hrdinů a všichni jsou fajn, kdy se tohle podaří? Ale kdepak vás mám všechny na jednom záběru? Aha, tady.

Jo, jsou to fajn kluci. Pokud některé v jiných filmech či osobně zrovna v oblibě nemám, i za nic moc herce je můžu mít, tady to prostě šlape. Vždycky jsem jim držela palce. A vždycky to bylo moc smutné, ten konec. Vůbec, znáte jiný americký western, kde by nechali zemřít hrdiny?! Zrovna těmhle bych přála to přežít. Ale i to k tomu filmu patří...
Když se tak těší obecné oblibě volit zde svého favorita, tak můj statečný je a vždycky byl právě tenhle. Nejstatečnější. Nemyslíte?

Myslíte?

Nesmysl, kladnej a nikdy jinej...

Kdo by to řekl, že to byl zrovna tuhle Bertík, kdo už před tím, následovně tuplem, fasoval nejednoznačné i záporné role. Teda, myslím, že jsou mnohdy nejednoznačné, ač je někteří mají za záporáky. A před tím tedy něco problémových mladistvých maniaků, co?

Což, hochu z Filadelfie? I na výjimku potvrzující pravidlo - superhrdinu - tu můžem narazit... Tedy skoro super. Neb zase ne stoprocentně důstojně to na mě působilo, tahle zajímavá slátanina.

The Man from U.N.C.L.E., teda... 

Snad na to nepřijdou...

teda ať se tajná služba neurazí nebo tak, ale všimli jste si, že nás tuhle Robert opouští ve chvíli, kdy je s velkou estrádou do světa vypuštěn remake M7 a loni jsme tu náhodou měli prozměnu remake tohohle seriálu? Bezpochyby jen náhoda. Ale zvláštní paradox.

Tak na hlavní hrdiny zrovna monopol nemáš, to už rozhodně spíš na takové ty vedlejší hybatele dějem. Nějak zřejmě neměli tvůrci dojem, že jsi prototyp klaďáka. 

No, on není. Není to typ statečnej a frajerskej àla McQueen ani drsnej a tečka Bronson. Jenže zjišťuji, že nemít do jedné polohy stylizovanou hollywoodskou škatulku, má pak člověk podstatně víc možností.

 

Kapku sem to přepísk, bejby...

A taky je, zcela dle mého, moc dobrý herec. 

A že si ho váží dokonce i veřejnost... tak to se často nestává, že bychom se shodli.

I jako přímo hrdinové nejsou místní specialita. 

 A těch filmů nám ubývá, věčná škoda... Až se nám rozjely zástupy TV filmů a seriálů. Nu což. 

Tak jsem vždycky fandila jemu, namísto tradičně Columbovi.

Takže těch záporáků nemáme málo. A kdo nezná Bullita, jako by nebyl (sorry, já ho taky celého neviděla, a jsem... ale znám ho).
„Možná bych ještě vyzdvihnul Roberta Vaughana, známého to specialistu na role senátorů ve filmech s McQueenem pro změnu v roli senátora...“ (Blofeld, čsfd) A jo, na Skleněné peklo nezapomínejme. Moc dobrá věcička.
Kdo zná Most u Remagenu, takový zajímavý kousek se zajímavou historií československé koprodukce roku osmašedesátého, vidí, že jako zase není hrdina... ale je stokrát zajímavější než ten kladný, konkrétně George Segal. Jo, tuhle postavu mám moc ráda. Jakouto?

No nácka. Německého majora tu hraje. A moc zajímavě ho tu hraje.
Asi tak, že po nemálu válečných eposů oslavujících heroické spojence proti nespecifikované bandě násilníků, si člověk může říct, že přece ale na obou stranách byli lidé hodní úcty. Ale kdo je vlastně nepřítel? Jen se bohužel octli na špatné straně. Zrovna v květnu u Ciao nemico jsme nad tím hloubali, že? No, pravda je to.
Vždyť říkám, že neznám moc víceúčelových herců z USA, co se nebojí záporáků (tedy dělat je)... a přece jim umí dát další rozměr. A takovou lidskost, víte. Jo, toho si cením. A cením si i všeho ostatního, elegáne. Díky za to.

Ale tak... to... ach Bože, ideály v tahu. Víte, umírá mi těch známých v poslední době nějak moc. A vždycky se to dozvím s velkým křížkem po funuse. Takže když je to jednou aktuální... Vím, že ta vaše generace lidí, kolem které se člověk se zálibou v šedesátých ve filmech pohybuje, už dosahuje určitého věku, já vím...
Ale zakazuju vám v tom pokračovat! Zapomeňte na to jako na smrt. Zůstaňte ještě někdo! Prosím...

Ach Ameriko Ameriko, moc jiných lidí už tě u mě neomluví. A co asi bude teď, co? Když už ani ten poslední statečný nebude statečně bránit hodnoty?

Promiň, takhle ne. Takhle to opravdu nechci uzavřít. Protože to by vypadalo, že už nás čeká jen beznaděj. A já osobně doufám, že ne.

Tak copak ještě, Roberte? Tak vážený divadelní herec, vida. Mládenec, co mě přesvědčuje, že ani k nominaci na Oscara nemusím vždycky přistupovat jen skepticky (no... ale k Oscarovi můžu, protože zůstalo u nominace). A ohledně jeho politických názorů... no asi dobrý. Ale ne, do soukromí ti vrtat nebudu, ač by to jistě bylo zajímavé. Koneckonců, v jednom z mála dobrých počinů časopisu Cinema - právě v onom rozhovoru výše - je tuhle Robert velmi sdílný. A takový správně upřímný. 

No jo, zeptejte se na co chcete. A já vám ještě něco přidám...

Tak něco patetického k závěru, což? Ano, tak já řeknu, že mám poměrně odpor k novým seriálům. Občas mezi tím proletí něco docela vtipného, obvykle z Německa, ale obecně to tak strašně vystihuje kulturní rozklad poslední doby... a nejen kulturní. A pak se mně zachtělo si pustit televizi, zadívala jsem se do jednoho seriálu, který se tam tenkrát proháněl, Podfukáři, a říkám si...

Vypadá to strašně. Nátěr je ukrutnej. Styl příšernej. Výkony, nooo... Zápletka, hmmm... Dabing, vlastně docela fajn... A nakonec to nebude tak... Tak vlastně... skončili jsme u sedmi sérií.
A že to má strašné mouchy a snad všechny neduhy moderních výtvorů, je to jedna z mála věcí po roce 2000, které mám přes to všechno ráda.
A že tam jde ale strašně o prachy? Ale strašně?

Jo. A tak se mně líbí, že si to na nic nehraje. A že i jestli jim jde o prachy... tak to má přesto docela silné morální skrupule, tahle šaškárna. A docela normální hrdiny. A to už dneska věru moc nevidím. Jestli si to idealizuju, ať si.

Tak ti přeju, Bertíku, že ani po sedmdesátce ses ale vůbec umělecky neztratil. A ani jinak.
A ani po osmdesátce.

A vůbec, děkuju ti za všechny ty tvé nečernobílé postavy. Jo, snad trochu jiné hrdiny... kteří byli a budou vždycky fajn. A za ty ideály, které tady začaly... a asi už mě nikdy tak úplně neopustí. Tak zase někdy nashledanou.

A že on nakonec i tenhle tvůj hrdina je tak trochu kontroverz, co? Ale to je přece dobře...

Dušičky

Věda, že by mohlo dojít k dojmu, že se majitelka blogu odstěhovala...
Tak ne. Pořád je tady, v týhle mizerný... ne, spíš těžce zkoušený zemi. Jenom má nějak málo času. A chuti. A vůbec, on nestačí depresivní podzim, ještě všechno to kolem. A že v Itálii denně mizí celé vesnice? Jo, Bože, ty vždycky víš, kde se činit, že jo... Fakt to víš správně?

No nic, nechme jablka v karamelu a upíry za oceánem a vzpomeňme si na zesnulé, padlé a vůbec všechny, co nemají to štěstí být s námi. Nebo s kýmkoliv, kdo ho přesvědčí, že má nějakou cenu tady být.
Což, maestro, nemáte tam něco přesně na dnešek?

Snad to nebylo moc smutné, dneska... I čiňme dobré skutky a hned bude líp. 

Ještě tu chtěl někdo něco tématicky dodat. Takže:

Ehm... Eduardo Fajardo, mistr patosu.

Data pro svět (bez)významná - 2. 9.

Už je to pár dní, ale my nebyli vždycky stoprocentně aktuální, času se nedostávalo, takže... 

2. září? Co to komu říká? Pro převážnou většinu žáků a studentů nic hezkého. Ne, začátek září není vůbec pěkné období, a žáčci, kteří nespáchali sebevraždu po obdržení vysvědčení v červnu, mají výjimečnou příležitost udělat to teď, po prázdninách. Radím jim: Na to je vždycky času dost. Radši…

Co to bude? Dle IMDb "blonďatý nordický otrok". A dle mého...

Radši si dnes připomeňme jedno datum pro svět (bez)významné. Pro svět, pro ten možná s tím "bez". Pro mne už věru ne (ač tomu tak bývalo a není tomu ještě tak dlouho, musím se přiznat). A o kom že to neoficiálně dneska? Mládenec, který by dnes, tedy 2. 9., oslavil 88. výročí, je totiž pro neznalého (podle mého, tedy) docela nenápadný. Za sebe mohu říci: ano. Trvalo mi dlouho, než jsem konečně pochopila, že tou onou osobou procházející tolika filmy, kterou nemůžu identifikovat, je pořád jeden a ten samý. Takový nenápadný typ. Vždycky v pozadí. Naše jistota za jakéhokoliv počasí. Benito Stefanelli.

To jste se určitě spletli. Slaví taky Giuliano Gemma, tak o něm, co...?

Jo, jenže Gemma není zapomenutý. Není schovaný. A hlavně zneuznaný není. A vy, vy takoví trochu jste všichni. I přes mé povědomí, že Ben je na tom přece trochu jinak, než většina kolegů. Líp? Vždyť tohle je vedoucí kaskadérů Sergia Leoneho, že? Taaak? A co takhle, že nepatří tak docela jen jemu? Že mu nepatří vůbec, přesněji řečeno? Ben je tu pro nás všechny. A stejně tak pro sebe.

No jo, Benny, co k tobě?

Každý, kdo zná a má rád italskou (žánrovou) kinematografii od padesátých do devadesátých, ten na tohle jméno musí někdy padnout. Benito Stefanelli, Ben Steffen či Benny Reeves. Figuruje nám v titulkách obvykle někde uprostřed vedlejších herců a přece často s podstatnějším postavením v ději. A pokud už figuruje v hereckém obsazení (a často i když ne), pravidelně ho vidíme i na postu různých hodností. Stunts. Master of arms. Stunt director. Stunt coordinator. Stunt choreographer. Fencing master. Weapon consultant... 

                                                                                 Sláva šéfovi!

Co to znamená?

Znamená to, že Ben se stará o akci. Když to ve špagetách bouchá, zveme Bena. Když máme padat z pátého patra a nezranit se, seženem Bena. Když se v sandálech a dobrodružných šermuje, berem Bena. Když potřebujeme cokoliv ohledně koní, máme tu Bena. Naučit 700 černošek umění s mačetou? Bena. Když potřebujeme sehnat Clintovi mulu, koho zavoláme? Že se ptáte. Čím víc ho člověk zná, tím víc si všímá jeho skromné nepostradatelnosti v podstatném procentu všech filmů všech žánrů napříč všemi dekádami.

A Leonem, tím to opravdu nezačalo. Jestli už někým, tak Sergiem Corbuccim. A ještě předtím…

Počátky westernů, sandálů, dobrodružných... A všude máme tuhle jistotu.

Nevidím rád zbraně v rukou dívek...

...ale společně to nějak zvládnem.

Jo, jak mu mám projevit svou úctu víc, než říct, že coby vedoucího kaskadérů ho řadím k legendě Francovi Fantasiovi? Prostě když je tam někdo z těchhle dvou, nemusíme se o nikoho bát. Ne, žádnej problém nebude, dokud nebudou zasahovat nepovolaní. A i pak se omezí na minimum. Zodpovědnost, toť jiný výraz pro tohohle muže.

Jo jo, starej Ben. Taková jistota. Jistota pro všechny na place. A podpora zvláště pro ty, kteří nemávají statutem superhvězd, ale zaslouží si úctu a uznání.

Ben kromě této obsáhlé celoživotní kariéry rovněž hraje a vůbec ne málo. Pozná se nejlépe podle toho, že jako postava ve filmu je… drsnej. Ten echt nejdrsnější, koho znám. A každý jeho krutý záporák je naprosto nezapomenutelnou kreací.

Jo, uvěřit tobě brutalitu není nic těžkého, kamaráde. Diváci ti to vždycky dokonale zbaští. A s kamenným výrazem projdeš coby drsný záporák opravdu kolem většiny režisérů většiny žánrů. A že tu máme i klaďáky? A vůbec ne málo. A ač na libovolné straně, pravidelně nás pak ve filmu očekává brutální skon Benita Stefanelliho. Ale i tady existují parádní výjimky. A nakonec jich není málo.

Když tedy ne brutální záporáci… tak obvykle nesmírně čestní a obětaví klaďáci. Z toho důvodu tu pak míváme kolegy, kteří jsou záporní prakticky vždycky, i dochází k ukrutně drsným střetům. Teda, vypadá to tak… dokud je člověk líp nezná. 

Ale co jsme to měli? Ano, drsnej.

Ohromně drsnej.

Ten nejdrsnější.

A nedovolte si zapochybovat.

Že pochybujou?

Každej na to holt má právo...

Ten drsnej. On je drsnej. Co, Clinte? Nebojíš se, že tě trumfne? Můžeš se bát, Charlie Bronsone. Můžeš… Ale potřebujete ho všichni. Všichni naši borci z Ameriky. Krom všeho ostatního, právě on vám, kvůli znalosti angličtiny, dělá tlumočníka. Leone se dorozumíval právě přes Bena. Nejen čest házet šéfovi pušku tedy Ben v Dolarové trilogii či Tenkrát na Západě má. Ale i tuhle bonusovou povinnost.

A patrně ji dělá více než dobře, na place k žádným mezinárodním pracovním nejasnostem nedošlo. Že tam dochází k něčemu jinému, a to růstu ega a možností režiséra, to je druhá věc, po formální stránce tak zůstává Leone právem ikonou. Po ostatních...
Tak mně se líbí první dvě dolarovky, opravdu parádní kousky, po opětovném zhlédnutí letos v létě mohu jen dosvědčit. Takové bez přetvářky. Takové správně civilní. Takové… ještě morální.
Škoda, že… že třeba za všechnu tu obětavost, za všechny ty roky tvrdé práce a snášení móresů… vám pak svůj vděk v plném rozsahu a detailech velký režisér projeví v něčem velikosti morální žumpy Mé jméno je Nikdo a Chytrák a dva společníci. Ale o tom nechci. Ne o narozeninách.

Tahle angličtina dává Benovi možnost i k zahraniční spolupráci, od Terence Younga po Wernera Herzoga, občas prostřídá Francií... A v Itálii ho máme pravidelně.

Jo. Jestli Benita znáte od Leoneho, stojí za to zkusit i něco jiného. Protože mnoho jeho kreací je obsahově mnohem barvitější a herecky zajímavější, tak nějak nečernobílejší. Šerifa Jeffersona z Il prezzo del potere, jednoho z nejlepších filmů co znám, nevyjímaje. Protože Leoneho záporáci, to je škatulka neumožňující výjimek. Prostě jsou jenom hrozně zlí. Ale i tu… někdy…

...je možné najít jiné a zajímavější věci, než by jeden čekal...

Není těžké seznámit se s Benem. Sledujete Sollimu, Petroniho, Corbucciho, oba, De Martina, Ferroniho, Capuana, Valeriiho...? A filmy? Nejednou velmi originální variace žánrů. Počátky westernů? Špagety? Peplum? Gotický horor? Poliziotteschi? Osmdesátkové pozoruhodnosti? Tak snad jen gialla tu, stejně jako u většiny kolegů špageťáků, chybí. Ono to chce odvahu, dát je do civilu, neb výrazností převálcují ostatní aktéry, mluvím z vlastních zkušeností. 

Od 50.-, druhé poloviny zvláště, lze Bena objevit, trvale až do 90. let, Ben tu s námi je a zkušeně vede. A vždycky zodpovědnost největší. Jak v hraní, tak v akci a vedení kolegů.

Zajisté.                                               

A vězte, není to vůbec nic lehkého.

"Kdo byl vaše dublérka v nejnebezpečnějších scénách?"

"Neměla jsem žádnou. Slepě jsem důvěřovala Benitu Stefanellimu a ostatním kaskadérům a beze strachu jsem dělala všechno, o co mě požádali. Ve scéně v Il figlio di Spartacus mě měl Steve v rychlosti vyhodit na koně. Odmítla jsem, ale kaskadéři mě přesvědčili, řekli mi, že se není čeho bát. Měli pravdu. ...získala jsem v ně naprostou důvěru." (Ombretta Colli, Giganti buoni: da Ercole a Piedone...)

Ač nechci být hrubá, přece musím ohledně Benovy popularity ve světě říct, že tenhle světec a surovec v jednom, když odhlédnu od nejznámější spolupráce s Leonem, má tu čest se na podstatné části internetu houpat. Pokud, tak podle téhle fotky v oprátce Bena spolehlivě rozpoznáte (a já ji sem zrovna nedám).
Tak? Že je vlastně celý děj superfrancouzského šarmu plného balastu, Une corde, un Colt Angeliky a jejího druha osobně, jakože kvůli jeho postavě? Že to bude o pomstě vraždy manžela? Tak ho oběsit hned na úvod, a na konci, za nepřehlédnutelně katolických podtónů, nám sdělit, že vlastně ve skutečnosti… kdo nezná, neuvěří. A nepochopí, co se mi na téhle věci tak ekluje a proč právě tenhle film konečně naučil mě rozpoznávat Benita Stefanelliho, jinak poměrně nenápadného to muže. A titulky? Tak vedoucím kaskadérů, jo, toho vám uznat můžou. Ale herec? Pcha. (Jako vždycky, co, Oldo, co jsme to tu měli posledně?) Úcta Francie nezná mezí, viz Belmondo v létě viděný. Vy si takový sousedy opravdu nezasloužíte, přátelé. (A to nedávné zemětřesení mě moc mrzí, zcela mimochodem.) Nikdy jsem si neměla brát Bena, co.

Hosseina s Angelikou nechme být a řekněme raději, že Benny má taky takovou jednu náramně pěknou vlastnost nebo schopnost či jak tomu říkat. Asi bychom to definovali tak, že… že se ho každý bojí. Frajeři rochňajcí se v potupném zničení všeho a všech kolem sebe, ti, kteří mají vždycky navrch… najednou nemají navrch. Pokud je na podobnou věc v ději někdo třeba, není lepší volby. A mimo děj… kdo ví.

Ale kdo máme čisté svědomí, pak se ho nemusíme bát, Benny přece není cizí.

Jinak by se náš Ben dal definovat jako chlapec s obtížně vydolovatelnou dobrou náladou. Rád nám stává vzadu a dělá pochybovačný profil s tím, že on si to může dovolit. Riccardo Pizzuti stává vzadu s tím, že si to dovolit nemůže, ale pochybovačný profil dělá tím radši.

Největší drsňák Itálie, co, Bene? Vždycky to nebývalo takové… Dokud nepřišla zodpovědnost špaget, je Ben veselejší a… ale ani potom to není tak vážné, jak to vypadá. A ano, ani dnes neopomenu poděkovat Brunovi Corbuccimu či Alfonsu Bresciovi za jejich nezkrotnou odvahu v sedmdesátých.

A i tím narážím na fakt, že je dnes, kdy to, doufejme, dopisuji, shodou náhod 8. 9., a pokud nám Wiki nelže, 

61 let slaví chlapec, který sem neodmyslitelně patří.

Marco Stefanelli

Tenhle Ben má totiž taky synka, veřejnosti netajeného. Přebírá rodinný podnik, dělá kaskadéra v množství věcí dosud, a že taky hraje? Kdykoliv vidím další špagetu s dalším blonďatě sladkým přemoudřelým napucánkem (a před nedlouhou dobou jich byla věru nezdravá koncentrace), říkám si... proč? Proč nemůžete vzít Marca? Ve 12 letech zvládne všechno sám, kolegové se o něj nemusejí soustavně starat a herecky (ne)zkušeně převálcuje nejen hrdinu. Nejen v Il pistolero segnato da Dio stojí za to se na jeho vyspělý výkon načuřeného sirotka podívat. Z Buldozeru mnozí mohou znát jeho spolupráci s Budem Spencerem. A jinak něco fracků, něco mladistvých delikventů, od každého něco... ač tě tvůrci berou jako záporáka už od mala, co? Vždyť jsi kaskadér! Jejich věc...

Tak mně toho kluka laskavě nezkažte, jasný?             

Ehm, takže děkuji za asistenci, Marco. 

A náš Ben? Zakladatel práv skautíků a kaskadérů. Za co Benovi být vděčni? Za všechno. A ještě za tolik navíc. Bez Bena… by bylo všechno v troskách. Nejen přeneseně.

To zvládne každej...

Jakej problém?

Dovoluji si oponovat, on to nezvládne každej. Jste ohromně šikovný. Že zvládnete opravdu všechno... dobrá, to je věc vaší profese. Ale že jste k tomu ještě podstatně lepší herci, než plno propagovaných star za vysoké peníze... Klobouk dolů. A takhle, ta moje nactiutrhačná zmínka na čsfd copak by byl Leone, nebýt Benita... 

Co by dělal beze mě? Sehnal by si někoho jinýho, samozřejmě.

Upřímně řečeno... nevim. Ale dobře, dobře.

A co víc říct? Že IMDb neuvádí množství filmů, kde hraje? To je přece tak trochu zvyk. Ale nevadí. 
A o čem to teda píšu? Když o Benovi není možné zjistit o moc víc, než osobní data, dobrý synek a láska ke koním? Já vám ani nevím. Ale jak nemusíte nuceně projevovat kritický odstup, seznámíte se se spoustou senzačních lidí. A já mám chuť říci aspoň pár slov ke každému.

Takových zajímavých (z)jevů, které stojí za pár slov, je Itálie plná. Třeba i toho, že je sakra všechno trochu jiné, než se na první pohled zdá. A že si na ty kovboje a indiány třeba vážně hráli rádi. A že tohle obdivuhodné riziko podstupovali, protože pro to měli nadšení.
A že jsou třeba víc, než jen mrtvoly. Jsou třeba i živí. Jestli to dnes ještě někdo pochopí, toť otázka...

A zanechám-li patosu?

...Jo, tak tohle všechno a ještě spoustu navíc toho Ben stihl. A myslíte, přátelé, že jenom kvůli x lirám na den? Víte, o tom mě zkrátka nepřesvědčíte. Proč to, Bene, všechno děláš, co?

Jo, tak dneska asi tolik. A jestli se tvrdí, že jsou tihle kluci černobílý? Posuďte už sami...

Všechno nejlepší!