Je to vtipný (vážně vtipný?), ale když se zase jednou po
letech rozhodnu přilepit něco na blog, technika mě vyšplouchne tak, že mám ještě teď mořskou nemoc. Na tohle fakt nemá čas ani nervy. Tak snad zase jednou, možná až za pár let, až zabojuju. Minimálně takhle:
Boj to bude lítý, protože blogger je... Nekazme si den.
Na začátku tohoto měsíce jsem oslavila velké kulatiny s italským westernem. Na oslavu si skoro po roce dala dosud neviděnou špagetku... a po jejím závratném úspěchu došla k tomu, že další nejspíš zase až za rok. Nu což...
Čas ani nápady rozhodně nemám, ale jednu pěknou, zcela nekontroverzní melodii ano. Pochází z filmu Los fabulosos de Trinidad, kde název zjevně odkazuje k otřepanému a v té době (první půlka sedmdesátých) velmi rozšířenému „trinity“ modelu (po vzoru Lo chiamavano Trinità, tedy Pravé a levé ruky ďábla). Opak je pravdu (on, mimochodem, skoro každý filmu, který dělá, že jede v „trinity“ kolejích, je ve skutečnosti podstatně jiný, než předobraz). Velice originální východisko se třemi hrdiny – tlustými bratry.
Moc se mně to tenkrát líbilo, dobré nápady, vtipné dialogy (a jahr udělal moc pěkné titulky), důkaz šikovnosti a fantazie španělských autorů.
Tak co by vadilo? Vadí mně údajný autor pan Iquino (údajný proto, že musím pochybovat, že je to opravdu jeho) a celý film silně kazí postava Richarda Harrisona a té dámy, oba nepříjemní, oba naprosto navíc, prostě tam zas musí být někdo, kdo to všechno vyhraje a bude nade všemi… když hlavními hrdiny jsou tu přece tlustí bratři! Jestli je druhý díl Tlustých bratrů aspoň srovnatelně dobrý, to jsem dodnes (radši) nezjistila, skvělou písničku už jsem nicméně zpracovala a prezentovala zde na konci před 5 lety. A dnes tedy tu první. Máloco je pro mne tak letní...
