Váhala jsem, jestli vůbec. Nepíšu nekrology. (Všehovšudy jednou jednomu maestrovi, a to když umřel Umberto Eco.) Ale ať to nevypadá jako ignorace. Věřte, že není, jen nevím, co dodat. Že už svět nebude jako předtím? Jo.
O Maestrovi jsem už toho pravděpodobně napsala dost (třeba zde, zde, zde...). Tak jen,
že nás v tenhle nehezký den, 6. července, opustilo víc velikánů, na něž se, věřím, nikdy nezapomene.
A letos odešel největší a
zároveň nejskromnější génius na světě. Bylo a je mi ctí poznat (dosud stále jen z minimální
části) jeho tvorbu, jeho osobně na koncertech a jeho myšlenky (alespoň textově a notově).
Byl to on, kdo ty filmy proslavil. A přesto byl
ten, co se tím nikdy nechlubil.
Je nevhodné jakkoliv se tu začít navážet do našeho tisku a
jeho výtvorů, nevážil si ho předtím, váží si ho teď tak kvůli mizernému Oscarovi. Ať
se ale bude kdekoliv cokoliv psát, a vážím si každého, kdo bude psát pravdu a nevyužije
příležitosti jen pro reklamu jistých značek – Maestro je i přes svou
nepopiratelnou slávu génius, který pracoval pro lidi, a snažil se jim
zprostředkovat a „přeložit“ věci, které by jiné ani nenapadly. Nevrzal si někde
svoje geniality sám pro sebe a pro demonstraci, že génia nikdo nemůže pochopit,
ale naopak, byl schopen vytvořit takovou věc, kterou pochopí jak laik, tak
odborník. A záleželo mu i na tom laikovi, což je věc, které si tak cením.
Dopracoval se ke svému géniu, a přes slávu, které se domohl, pracoval pro všechny, pro „umělecké“, neumělecké, malé, velké, filmy všech kvalit i autorů. Autorů, kteří si to tolikrát vůbec nezasloužili, ne kvůli nedostatečnosti filmů, ale kvůli jejich přístupu k Maestrovi a jeho tvorbě (od psychických útoků po odcizování jeho tvorby). Přesto skládal a neptal se Idnes či Super, kdy už může přestat s béčky a začít s Bertoluccim, či kdy se konečně může sklonit před hollywoodskými mistry. Že je spousty jeho hudby pro podobné filmy škoda, to můžu říct já, ale akceptuji jeho rozhodnutí. Byl to demokrat a velmi, pro některé až moc, férový člověk. A i s tím se nikdy nezaprodal a, díky mu, zůstal Italem a pro Italy, a s nimi i pro všechny ostatní.
Pro pochopení, jak ohromný tenhle Maestro je, doporučuji vedle jeho všeříkající tvorby rovněž nedávno vyšlou krásnou biografii (Chyť ten zvuk, 2018 / Inseguendo quel suono: La mia musica, la mia vita, 2016).
Vážím si Vás jako člověka tolik, jako Vaší tvorby. Větší příměr být nemůže. A děkuju Vám, Maestro, že jste dělal tenhle mizernej svět o tolik lepší...
Dopracoval se ke svému géniu, a přes slávu, které se domohl, pracoval pro všechny, pro „umělecké“, neumělecké, malé, velké, filmy všech kvalit i autorů. Autorů, kteří si to tolikrát vůbec nezasloužili, ne kvůli nedostatečnosti filmů, ale kvůli jejich přístupu k Maestrovi a jeho tvorbě (od psychických útoků po odcizování jeho tvorby). Přesto skládal a neptal se Idnes či Super, kdy už může přestat s béčky a začít s Bertoluccim, či kdy se konečně může sklonit před hollywoodskými mistry. Že je spousty jeho hudby pro podobné filmy škoda, to můžu říct já, ale akceptuji jeho rozhodnutí. Byl to demokrat a velmi, pro některé až moc, férový člověk. A i s tím se nikdy nezaprodal a, díky mu, zůstal Italem a pro Italy, a s nimi i pro všechny ostatní.
Pro pochopení, jak ohromný tenhle Maestro je, doporučuji vedle jeho všeříkající tvorby rovněž nedávno vyšlou krásnou biografii (Chyť ten zvuk, 2018 / Inseguendo quel suono: La mia musica, la mia vita, 2016).
Vážím si Vás jako člověka tolik, jako Vaší tvorby. Větší příměr být nemůže. A děkuju Vám, Maestro, že jste dělal tenhle mizernej svět o tolik lepší...
