Na co jsou i Ennio Morricone a George Eastman krátcí

Tak a teďka napíšu něco zasvěceného, rozsáhlého, po všech stranách přemýšlivého a vůbec. Něco pěkného. Že jo. Ne. S tím nepočítejte. Nikdo. Nejsem v náladě. 

Mám dvě nanejvýš nepříjemné povinnosti. Musím. Ač vůbec nejsem v náladě. Ale musím.

Lákala jsem vás. Půl roku sem nezajdu a pak zvu na koncert. Kéž by mi obě ruce upadly, než abych tohle poslední kdy byla dala dohromady.
Jenže to je zvyk, mám pocit, že se to sluší a patří, mám pocit, že kdyby někdo měl o Itálii či dobrou hudbu zájem a třeba zapomněl, že je na místě mu připomenout, aby to (tedy koncert Ennia Morriconeho v Praze) neprošvihnul, mám pocit...
Tak já mám pocit, a není to jenom pocit, nýbrž čirý fakt, že Maestro reklamu nepotřebuje. A něčemu takovému, jako O2 Aréně, už ji nikdy nechci dělat.

                         Nejen.                            

Za život se člověku dostane všeho možného. Zlé zážitky si pamatujete trvale a není jich málo. Ale dovolím si říct, že snad nejhůř bylo zacházeno s návštěvníkem minulé pondělí v naší veleslavné Ó Dva Aréně. A nejen se mnou.

Kde si jinde stěžovat, kde jinde nadávat, kde jinde, tak, aby to přece bylo veřejně? Bohužel, nemám kde jinde než tady.
Jako vždy, vím, že ve znatelné převaze se na koncert dostavili návštěvníci, kteří svým zážitkem plánují ohromovat, že byli, pche, na koncertě nějakýho chlapa, takovej ten film, víš jakej, tam to taky furt hrozně vrže (sic)... a pivo tu maji dobrý...
A co je komu do toho, ať si sem chodí kdo chce, kdo si zaplatí, má právo tenhle nezapomenutelný zážitek absolvovat. Ke koncertu nechci říct ani slovo. Dokonalost slov nevyžaduje. Maestro zase program patřičně upravil, omezil negativní vlivy, posílil sociální složku... ale na to zlo, co je všude kolem, na to je i Morricone krátký. A jestli i on... tak pak už je konec. Jo, z koncertu si jedinec nese odporný pocit. Přes to všechno, co se tam hrálo. Maestro, doufám, že už se tu neobjevíte. Vám tohle nepřeju. Nepřeju Vám hrát v něčem takovém. Doufám, že Vám hodně platí. Že jste drahej. Tak drahej, že na tom tahle parta zaprodanců zkrachuje. Blemc.

Shrnuli bychom to stručně: vždycky jsme si tu zoufali, jak jsou návštěvníci nezodpovědní, chodí pozdě, lijou sousedovi pivo na hlavu, hrajou si na mobilech, tleskají nevhod a tak... vzal to déšť. To nejhorší je přímo v organizaci.
Rozpis předmětů, které se nesmí do Arény vnášet, se nám rozrostl. Na vyhazování jakéhokoliv pití a trvalou žízeň už si člověk zvykl. Ale teror ve formě stání u rentgenu a vyhazování veškerých poživatin z libovolného zavazadla včetně malé kabelky, to je novum. Ano, tyčinka nepřípustná. Od čeho že je tohle šacování? Kvůli bezpečnosti? Aby dovnitř nikdo nezanesl nebezpečné předměty?
NIKOLIV
Celá tato prohlídka je z jednoduchého důvodu - zšikanovat návštěvníka, který jenom za vstup do jejich posrané Arény zaplatil nehorázné peníze, už u vchodu. Dát mu znát svou převahu. Nikoliv nás ochránit. Samopal by byl bez problémů pronesen, vůbec nepochybuji. Takže na úvod vykrást návštěvníkům tašku. Peněženky snad nemáme nechat u vchodu, abyste se postarali o obsah? Nařízeno to máte. OK.
Bude mi potěšením, když si jeden z těch nagelovaných gigolů u vchodu tohle přečte a zamyslí se, jestli by se neměl živit jinak a seriózněji. 
Pokud na to někdo řekne, že je to pro bezpečnost, odpovídám, že NIKOLIV. Ochrana je prokazatelně totálně na hovno, neb osoba, co šla se mnou, a která si zapomněla v tašce nůžky, prošla i s nimi bez povšimnutí.

Pro O2 je důležitější nákup piva než to, že bouchne aréna.
Proč že vám vyhází tašku? Odpověď snad jasná. Abyste byli nuceni nakoupit si jejich produkty. Coca Cola 1/2 litru - 50 Kč.
Tyčinka 57 g - 35 Kč.
Nutné deratizovat, dezinfikovat, odstranit vlasy atp., poté možno konzumovat na vlastní nebezpečí. Pokud máte tu smůlu a konzumovat (před koncertem, pochopitelně) musíte, neb vám to zdravotní stav přikazuje, co naděláte. Každý si s sebou bude brát na koncert dozajista zdravotní průkaz, který má, jak nyní čtu, údajně předložit, aby vás u vchodu nesvlékli do naha. Děkuji za upozornění, mě nikdo neupozornil. Ergo, pokud, nedejbože, do objektu vstoupí epileptik, budou mu nepochybně zabaveny prášky, člověku bez plic dýchací přístroj atp. Jen pro naši bezpečnost, samozřejmě.

Znečištění arény tedy tímto nehrozí, jejich pivo a přesmažené produkty se válejí a tečou všude, nejlépe, když si je návštěvníci dokupují soustavně v průběhu koncertu, aby to vrzání vydrželi. Říkat, že něco podobného k takovéto kulturní akci opravdu nepatří, ať si to nechají na utkání v hokeji... zbytečné.

Čím pokračovat. Organizací? Organizátoři jsou nenahraditlení a nedocenitelní. Ač tady návštěvníci nejsou zdaleka poprvé, přece se ještě nesetkali s takovým, jak to nazvat, ano, terorem, šikanou a vyloženým výsměchem všem hostům. Nicméně v případě, že k vám těsně před začátkem přijde párek lidí s tím, že místo patří jim a ať si dáte odchod... vy máte za to, že sedíte správně... jdete pro organizátora, ať poradí... a dotyčný (dotyčná, ať jsme genderově spravedliví) není schopen ani dle předloženého lístku říct, kde máte sedět...
Ano. Víte řadu. Víte číslo. Předpokládáte sektor. Ale je to teda tady, nebo o sektor dál?!
Raz, dva, tři, čtyři... takže to je dvanáctá řada... to bude... raz, dva, tři, čtyři... tamhle...
Řadu víme!
Dvanáctá řada, sedadla 1, 2...
Ptáme se na sektor.
To je nad jedenáctou řadou...
Organizátor tu je, když už od ničeho jiného, od toho, aby organizoval rozmístění diváků. Ne? NIKOLIV. Ani takhle triviální úkol, jako vyznat se v číslech na lístku, místní obsluha neovládá. Těší mě, že jiní, tedy hosté, ho ovládají líp, a poprávu vykážou lidi, kteří s dobrou náladou nahradili vaše místo, do správného sektoru. Jaj, že celá nesmírně příjemná zadní řada, která se hlasitě a dobře bavila, když měla za to, že sedíte špatně, že sedí špatně ona? Jejejej, a koncert že už začíná? Ajajaj, ale to je mně líto.

Koncert v oparu přepáleného tuku

Pochopitelně je na vině naprostá nepřehlednost a špatné značení míst O2 Arény. V tom případě tedy MUSÍ fungovat aspoň organizátoři. Ne? Ok, tak nic. Ještě, že funguje fritovač.
Větrák už méně, pročež poslední koncert se nese v oparu přepáleného tuku, který se za zcela nedýchatelných podmínek line z míst, odkud si povinně návštěvník kupuje neskutečně předražené produkty k jídlu.

Neustálé narušování ostatními diváky a posluchači je běžným jevem, nicméně novinkou jest existence jistého pána s cedulkou na saku, tedy patrně nějakého velkého manažera/organizátora, který je neustále nalepený na sklo, a brání tak ve výhledu divákům za sebou, což ho, pochopitelně, neruší.
Neruší to ani jiné, někteří diváci předvedli doslova tanec pro ostatní (mající je ve výhledu). Ale nesednou si až do konce, ne.
Zákaz pořizování jakýchkoliv záznamů, zvukových či obrazových, je záměrně porušován samotnými organizátory, kteří si sem zvou maníka s provokativní velkou kamerou s objektivem. Jen si machrujte, když vás to těší. Ale že vás to teda těší neskutečně.
O existenci přestávky mezi dvěma částmi programu nás (ne)informuje rozbitý hlásič. Jediná závada k lepšímu = mlčte už radši.

Dov'è la toilette?
Takže neví nic. Nejsou na nic. Ale na co jsou? Přece na teror návštěvníků, no ano! Proto mají v záloze poslední trik. Tedy radši dva. Potřebuje si někdo odskočit či se upravit? Stručně, NIKOLIV. Sociální zařízení, tedy místnosti WC, jsou uzavřeny. Ano, UZAVŘENY! Na všech dveřích mříže. Otevřené jediné dvě pro celou horní O2 Arénu, z toho ještě pánské předělané na dámské. Šetřilo se na všem, vždycky, ale... že potřebujete mít zavřené i záchody, přátelé... Abyste je nemuseli uklízet?! To se mi jen zdá.

Jenže se chvátá. Maestro to tam fidlal tak dlouho, otrava jeden, a na to nemáme čas, takže ihned zavíráme. Další incidenty s organizací netřeba popisovat, stačí, že se zcela záměrně zasazovala o to, aby se rozpadaly skupiny, které šly spolu, nejlépe, aby už se ani nenašly, doplněno organizovaným zatajováním infromací či podáváním informací záměrně mylných, neumožnění užití jezdicích schodů pro vybrané osoby a doslova vyhození některých návštěvníků postranním zaplivaným únikovým východem. Důchodci, tělesně postižení a tak? Smůla.
Čím by se místní bavili, když ne pohledem na babičky padající za schodů? Toto je realita a vrcholná scéna mistrovského zážitku. Nemít dnes každý mobilní telefon a chuť se odsud ještě někdy dostat, už by se patrně s bližními neshledal. Ale, že východ už je zavřený...? No ano.

Jsem očitým, a zvláště slyšícím svědkem týrání nemohoucích důchodců. Jo. Na ty si troufnou. Co z toho tihle lidé mají... to ani nechci vědět. Pocit dobře odvedené práce, nepochybně. Parádní náladu, zajisté. Velký plat, jak doufám. Tohle je třeba výrazně finančně docenit, takovou službu státu.
V životě jsem se takhle na veřejnosti neprojevila, tak doufám... že mě teď nezavřete za urážku na cti všech tamějších pohůnků. Škoda, že vám tam někdo pořádně nepoblil sedačky. Všecky najednou. A vaše pivo vám nenarval rovnou do vašich vypiglovaných nagelovaných botoxových ksichtů. A párek kam je libo. Fuj.
O2 Aréně děkujeme za krásný zážitek.
Hudba fajn, no. Ale zlo kolem nás ve mně nadobro udupalo nadpozemský zážitek z koncertu. Posledního koncertu. Pokud se to říká jen kvůli komerci, je to jedno. Pro mě byl poslední a už nikdy v životě nechci nic podobného navštívit. Nikdy více.

Poslední koncert, poslední příležitost, i rozhodnu se už před dávnou dobou ušetřit si na publikaci, kterou v místě prodávají.
Tak ji mám. Na památku na tenhle nezapomenutelný zážitek. Dvakrát tak drahá jako ta, kterou jsem si koupila při prvním koncertu. Inflace je děsivá. A inflace v O2 Aréně doslova raketová. Ale je to asi jediná věc, za níž nemohu vinit místní organizaci. (Nebo jo?)






Obsah je takřka totožný s katalogem mistra M, co už máme doma. Nějaká ta grafika, aby to vypadalo luxusně, něco k orchestru, zpěvačkám, Maestrovi, konečně taky skoro skutečný program toho, co bylo hráno na koncertu... a dlouhý rozhovor Frayling-Maestro. Smím jen pro zajímavost vědět, proč právě pan Frayling? Odborník na Leoneho? Ale Maestro není Leone, přátelé... Přesto nám tu je Maestro opět představován coby Leoneho skladatel. Nechci, aby to vypadalo, že to tu někomu upírám, vím, že tohle je populární čtení pro všechny a že se to musí udělat takhle, aby to někoho vůbec bavilo. Takový velký Tarantino ve zlatém rámečku přes dvě stránky ukazuje, že cílí na nejmainstreamovější zájemce. Vůbec nic proti, nic ani proti obrovským fontem vyvedenému jménu Sira Christophera Fraylinga, který je patrně podstatnější než Maestro. Něco jen proti tomuhle: Máte před sebou naprostou a trvalou světovou jedničku řadící se mezi největší hudební skladatele všech dob. Máte před sebou génia. A vy?
„Ennio, povídal jsi, že Misie tě "téměř úplně vystihuje". Co to znamená?...“

To nemám ponětí, sire Fraylingu.

Hej, ty tam, starej Ennio! Při své proslulosti snad aspoň on má to právo být oslovován coby Maestro a na vykání, ne?! Teda, mysleli jsme si to. Tohle je znak tak obrovské neúcty a takového sebevědomí... Nebudu se tu navážet do pana Fraylinga, text může být libovolně upravený, ať je autor kdokoliv. Jen mi to připomnělo...
Ó ano. Prakticky totožného úkazu jsem byla svědkem jen před pár dny, u prapodivné chvály filmu Amico, stammi lontano almeno un palmo aka Ben & Charlie, urážející měrou až vulgární (ač samozřejmě prostou silných slov) jeho scénáristu. Sorry, Georgi Eastmane... Článek nejméně podobného rozsahu by si zasloužila jejich obhajoba. A zase dokazovat, protestovat, doporučovat, ztrapňovat se... proč, vlastně? Ten film nemá nic takového zapotřebí. A vrchní scénárista George Eastman tuplem ne.

Ale že já jsem vždycky tvrdil, jaký nejsou ty scénáře k Ariho pornům geniální výtvory, co...?

Vytýkat tomuhle filmu nedostatečný narativ... je asi podobné, jako vytýkat nedostatečnou hloubku I vigliacchi non pregano a nedostatečnou myšlenku Il prezzo del potere, stručně. To ale jen dle mého. 
Kdo však napíše... Sorry, přátelé, ale kdo napíše tohle, odpusťte... moc toho o Itálii neví.

Porno Holocaust doporučujem všema deseti.
Pro vážné zájemce máme taky Hard Sensation.

Mám začít sypat důvody, proč ho mám za jednoho z nejlepších scénáristů (nejen)Itálie? Důkazy, že právě závažná část filmu je jeho a "komerční" úprava Donatiho? A že postavy v tomhle kusu mají ohromně plastické až reálné proporce...?

Tak TNZ a Porno Holocaust, ju? Ju ju. Hlavně srovnávat filmy adekvátní úrovně. (Leone vs. D'Amato? Ok, chcete-li) Osobně jsem s Porno Holocaustem doposud neměla tu čest a snad ani nebudu, přec věřím, že možná i tam se najde něco zajímavého z autorova nezaměnitelného rukopisu... Ale to už je kapitola Aristide Massaccesi a jeho filmy.

George sám je osobnost takového rozsahu, že bych si netroufla ho tu momentálně rozebírat. Je to přece Antropofág, of course... Ne, skutečně, netroufla. Viděla jsem už prakticky všechny jeho filmy a ani ty s jeho scénáři mi nejsou neznámé. Pokud v nich někdo nevidí určitou podobnost, sleduje ty filmy vysoce povrchně. 

Nezdá-li se kritice něco v ději... jestli ono to třeba nebude produkcí. Třeba právě tím, že v téže době řádila Pravá a levá ruka ďábla a všechny filmy se jí musely aspoň formálně přizpůsobit.

Charlie, a stejně tak Ben, se (prokazatelně) stali obětí trendu doby – westernových buddy komedií. Lidé, a zejména po boomu Unavených Joeů, jsou stoprocentně zaměřeni na vizuál. A když vizuál vypadá jako komédie, ba i nějaké ty veselé scénky ve městečku tu jsou... vyleze z toho pro některé vykrádačka Pravé a levé ruky, pro některé... i horší věci.

Prosím, můžete-li, upozorněte uživatele, jehož se to týká, na tento článek. Jen pro jeho informaci. Vím, že její pravdivost z principu neuzná, ale byla by chyba ho držet v mylných představách.

Poněvadž scénář George Eastmana je v prvé řadě a plánu... něco jako antická tragédie. I ke smůle divákově, nepopírám. Nekouká se na jeho filmy snadno. Tragická zápletka, obvykle, bezvýchodnost, dusivé drama a špatný konec. Tj. tragický. Z velké části, samozřejmě, ne vždy, ale obrysy platí.

Co takhle Erotické noci oživlých mrtvol? Pro intelektuály.

Nejlépe asi bude nepřímo ocitovat zdroje (neb autora sem tahat nechci, na takové hovadiny si ho moc vážím.) a říct, že GE není s tímhle filmem, Benem a Charliem, spokojen. Zničili mu ho. Měl být jiný, docela jiný.

Vím, jaký. Na to nemusíte být kdoví jaký znalec, stačí si projít jeho tvorbu. Což u autorů podobných slov automaticky předpokládám. Odpusťte snad opakované zlehčování znalostí a vědomostí určitých čtenářů, ale v případě, že se někdo takto hanlivě do někoho naváží, aniž ho vůbec zná, je to, myslím, na místě.
Až dotyční začnou srovnávat aspoň adekvátní žánry, že ano... A v rámci statečného rytí si na mušku vezmou konečně někoho veřejně uznávaného velikosti Felliniho...

↑ U toho jsem hrál taky. Překvápko, co. Ale jinak radši žeru lidi.

Skončili jsme ale u toho, že ten film měl být jiný. V duchu tradice... tragický. Nestravitelný àla George. Produkce... si vyžádala Sergia Donatiho, jehož si velice vážím. Protože tuhle ten Donati v tuhle tom filmu má za úkol ho ZLEHČIT. No ano, čtete správně. Po vzoru komedií ho přizpůsobit dobovým trendům. Pozorujete v Eastmanově tvorbě tendenci pro podobné věci? Že ne? Potom to nebude jeho snaha.

Pokud se některým zdá konec vyznívající do ztracena, důvod může být ten, že původní konec byl Eastmanův, ale předělal se. A George nemá tenhle film rád, jelikož mu ho předělali. OPRÁVNĚNĚ se bojí, že si z něj většina diváků vezme jen tu komediální stránku a nevšimne si rozměru postav. Donati to předělal, ale předělal to tak dobře, že tam toho, tedy rozměru charakterů, zbylo dost. A George je příliš dobrý scénárista, aby jeho záměr zanikl úplně... ale příliš dobrý scénárista, aby se smířil se zásahem do díla... 

Dobrý začátek obhajoby, že? Víc už nebude nic. Pisatele, kteří mě k tomuhle přiměli, tohle stejně zajímat nebude, a pro ostatní mi nepřijde na místě rozebírat toto téma dál, jen tak, bez předchozího představení, kontextu či recenze. Tenhle film by za ni jistě stál

Zajímavý, stejně, tenhle chlapec George Eastman. Co vždycky vyvolá za ohlasy a emoce. Svého času jsem za jeho umělecké příspěvky na filmovém poli až do krve bojovala na jisté, často zmiňované, diskuzi CTI na naší ČSFD s jistým uživatelem, kterému posloužil jako předmět útoku. Dnes už nikdo neuráží mě, ale jeho ano. Pokud se tito cítí být dostatečně informováni, vzděláni a tudíž oprávněni k podobným výrokům...

„Sorry, Georgi Eastmane, ale když se podívám na filmografii tebe a Sergia Donatiho, troufnu si říct, že pasáže prohlubující charaktery obou hrdinů přinesl do scénáře spíše Donati než ty :)“

Při vší úctě k oběma tvůrcům, jeden napsal Bonnie a Clyde po italsku, druhý Quella strana voglia d'amare nebo něco takového. Myslím, že případ není tak jasný ;)

Bez urážky, pokud se někteří lidé tolik let věnovali studiu italské kinematografie a nakonec došli k tomu, že si zasluhuje možná tak shovívavý úsměv... je to škoda. Jejich škoda.

Ale příště už o něčem pořádném. Něco pěkného. Slibuji.

Jen malé upozornění

A od května ani čárka. Přesněji řečeno od začátku června, pak jsem změnila datum článku, ale vyjde to nastejno. Kdo si se mnou píše, ten musí být víc než co trpělivý. Kdo občas zajde sem, ví, o čem mluvím.

Mám co psát? Mám. To se ví, že by bylo o čem. Jen... čas nějak nemám. A ani ho moc nebude, zdá se. Loni na podzim to tu vypadalo podobně, ale přece... A ne! Nechci, aby kvůli tomu zas někdo musel umřít... Mrzí mě všechny velké ztráty Pavlem Kantorkem počínaje, Květou Fialovou konče. Díky jim. A tímto doufám, že odchody velikánů končí a ve zdraví se dožijeme... nechci mít přemrštěné požadavky... tak aspoň Vánoc, ne? 

A že nebudu mít moc času? Nevadí, nějaký si uděláme. Ale dnes ne. Dnes chci jediné. Upozornit.

Jako vždycky (a co sem taky píšu jiného, že jo), že Maestro koncertuje. To bude snad půlka článků tady. No a je to tu zas. Chci upozornit předem, jako vždy, že lístky ještě jsou. Ennio Morricone 16. 10. 2017 od osmi hodin v O2 Aréně, která, jak doufám, nám nechystá žádná nevítaná překvapení. Půjdu taky, ani letos nevím, kde sedím, ale těším se, těším... bojím se, jak to dopadne... A bojím se, jestli už je to opravdu naposled.

Ale co. Počítám, a ano, předsevzetí z prvního koncertu, tedy že se seznámím s více filmy s Morriconeho hudbou, se mi daří plnit, už jsme pokořili 60 vcelku viděných a další známe aspoň hudebně. Takže se těším na další. A děkuju Vám, mistře, že ty naše mizerný životy tak vysoce povznášíte.

 

Tak snad... si z toho návštěvníci vezmou víc, než nenávistnou osmu a hranolky v bufetu. A jestli ne... buďte k nám, prosím, shovívavý. Jak to půjde...

Měla bych vzít něco od Vás, což. Něco trochu míň známého. Jo, že Maestro umí i pop/rockové hity, to jistě všichni vědí. V létě jsem s jedním měla tu čest v jistém úžasném filmu. Ale o tom jindy. Dneska si hodíme tenhle.

Anglicky zpívanou verzi nedávám z důvodu politických ústupků, ale čistě proto, že je stejně hezká.