A dělat ohlédnutí za uplynulým rokem by asi nebylo podnětné.
Stejně tak je zbytečné cokoliv plánovat do budoucna. Za největší úspěch roku
počítám fakt, že jsem přežila ten uplynulý, a přeju všem, kteří ho přežili taky, ať
je ten nový lepší. Co chtít víc?
Snad píseň Janka Ledeckého? Pardon. Ale za tuhle si ho vážím už léta. Tak... buďme k sobě hodný.
Ale aby byly Vánoce a zima veselé a zasněžené, zde dávám
několik tipů, jak je strávit. V tomhle období člověk zhlédne všelicos, a
mezi spoustou hrůzy i vůbec ne špatné věci. Kdyby se mě teď někdo zeptal, jaký
film si k Vánocům pustit, když záměrně vynecháme všechny pohádky, ale mám vybrat nějaký, který
není přeslazená idiocie, trapnost na trapnost nebo nepochopitelně samoúčelný slasher, zrovna teď
mě napadnou tyhle, často dosti zneuznané kousky. Rozhodně nejsou všechny! Ale pro mě zimní filmy, které stojí za to vidět. Možná nejsou
dvakrát pohodové, ale kdo má dneska pohodové Vánoce?
The Canal (2014)
Autora tohohle počinu považuju za jeden z nemnoha současných
nadějných talentů, a do budoucna se těším, co vytvoří. Zatím se nenechal
polapit a zničit Hollywoodem, i držím mu palce i do budoucna. Vánoční nepohoda
určená každému, kdo má pocit, že jeho Vánoce a jeho život nestojí za moc - hrdina
filmu je na tom ještě hůř (není to ale depresivní psycho, kdyby to teď tak znělo). Podle mě jeden z nejlepších
nejen současných hororů. Protagonista má problémy v rodině, jeho manželka záhadně umírá a on sám zůstává se stupňujícím se pocitem šílenství a malým synkem. Jeho dům je nějaký divný a představy se začínají rozrůstat do obludných rozměrů. Nebo ne jen představy?
Mnohokrát tu už zmiňovaný film Sergia Corbucciho sem dávám jako hrdého zástupce krásných časů dobrého italského filmu. Vánoce v Itálii ve filmu nejsou zvlášť populární (škoda), ale tenhle všechno zastane. Typická role prvního romantika Mastroianniho, surreálný Corbucciho styl (nenechte se odradit šílenou podobou!) a období od předvánoc po Silvestr. Osamělý hráč na mandolínu se připlete k vraždě a je, kromě věřitelů svého otce, pronásledován groteskními zabijáky, když se někde objeví, vypadne mrtvola, a staré činy mají dlouhé stíny. Když se Corbucci rozhodne být hodný, mívá pro své nedokonalé hrdiny obrovské pochopení, doplňme o skvělý humor, dobrou zápletku a český starý dabing, který mi dokazuje, že jsme k sobě jako země mívaly překvapivě blízko. Ideální na seznámení se s reáliemi, jak se slaví Vánoce v Itálii... S tímhle na krku už ti nebude nikdy zima.
Jedna poměrně normální rodina jede na Štědrý večer za příbuznými na návštěvu a snaží se předstírat, že má idylku a báječně si rozumí. Jenže něco není tak, jak by mělo být. Co se stalo, a jak vyřeší fakt, že cesta zmizela,
zvláštní stopařka taky, a postupně mizí i členové rodiny? Třeba si rodinka nakonec porozumí aspoň trochu líp, a nevadí, že už třeba bude pozdě. (Hodiny se jim beztak zastavily.) Kombinace podařeného hororu se za mě moc povedeným humorem dala za vznik jedné z mých
vánočních stálic, která podává smutné téma bez patosu, a hlavně, s vtipem. Kdo může říct, že tohle nikdy nezažil...
Tenhle film netuším, existuje-li i v lepší kvalitě, ale i ta z youtube za to stála. Ideální nejen na Vánoce a nejen pro děti. Chlapec se rozhodne vyrazit na pouť za Ježíškem, aby mu uzdravil nemocnou sestru. Zní to pateticky, ale je to moc dobře udělaná pohádka. Film s moc hezkými, zdravě výchovnými myšlenkami a s tak hezky nekastovně rozvrženým obsazením... Myslím tím, že se s některými místními dobře známe ze spaghetti westernů a zjišťujeme, jako i v jiných španělských projektech, že mají ale i lepší, zajímavější a hlavně pestřejší role, než škatulku bandity. Podobnou filmovou solidaritu jako v téhle zemi neměli snad nikde jinde v západní Evropě. Trochu jako u nás, kinematografie civilní, chytrá a na první pohled neprošpikovaná jenom penězma. Franco měl do sebe totéž co komunisti, tedy ve vší té bídě mizerného režimu se stmelovali aspoň normální lidé, a v určitém směru to bylo lepší než vysokonákladová orientace.
Číslo jedna. Dovolená na zasněžených horách se pro partu
kamarádů stane… že to znáte a je to v každém filmu? Jo, jenže Mrtvý sníh
má něco víc. A to něco je dobrý humor a satira na současnou společnost, kdy ten,
kdo se děsí krve, v pohodě studuje medicínu, ten, kdo má na obranu
motorovou pilu, si s ní uvážlivě amputuje vlastní ruku, a ten, kdo je
schopný zatopit, sešít si tepenní krvácení a neztratit se v lavině, dojede
nakonec na idiocii svých bližních. Dodnes netuším, zda je mnou viděná satira zamýšlená
autorem (a maje povědomí o špatném „druhém dílu“, někdy až pochybuju), dodnes netuším,
jak vznikla, ale vznikla, a přes šíleně vypadající vybíjenou nacistické zombie
x parta debilních vysokoškoláků je to ohromně milá a roztomilá věc, která mě vůbec poprvé
seznámila s norským filmem. A od té doby to vždycky stálo za to.
Chcete-li vánoční atmosféru a detektivku na pokračování v jednom,
nemůžu než doporučit tuto loni vzniklou sérii. Celý první případ, pět dílů, se
odehrává o Vánocích a se spoustou skutečného sněhu, což už jenom to prostě stojí
za to vidět. Nevím, jaká je knižní předloha, věřím že také fajn, a jako detektivka prima. Co má tenhle seriál ale navíc, to jsou moc milí hrdinové. Úplně normální. Bez
zbytečných traumat, bez psychopatického chování, se smyslem pro humor a s velice
civilním přístupem. Poblíž malého norského města je pod
vánočním stromkem nalezena mrtvola, a tato vražda se rozroste do rozměrů hledání
zámořského sériového vraha, pročež do našeho zapadákova zavítá i světová FBI. Jistě
všechno rozlouskne a buranům předvede, jak se to má správně dělat, tak je to
přece vždycky. Nebo ne tak úplně?
Z Ameriky se valí a vždycky valily záplavy kouzelné vánoční zábavy a romantiky. Jediná z nich stojí za to (podle mě, samozřejmě), a to tenhle milý filmík z roku 1955, patrně proto, že se těm ostatním ani trochu nepodobá. Tři trestanci a jeden had na Ďábelských ostrovech uprchnou z vězení a rozhodnou se skrýt u jedné místní rodiny. A nejen proto, že jsou Vánoce, se v nich projeví i lepší stránky. Geniální trojice Humphrey Bogart – Aldo Ray – Peter Ustinov jako kriminálníci se zdravým rozumem a kamarádem v příručním zavazadle, kteří se rozhodnou po dobrém vyřešit problémy místních neprůbojných obyvatel, udělat jim hezké Vánoce i dodat důstojnost. Velice netypický humor, tj. laskavý, a velice netypičtí antihrdinové, tj. sice skuteční zločinci, které film neomlouvá, ale taky jen lidé, a vůbec ne zlí lidé. Jedna z vůbec nejlepších existujících komedií s docela silným sociálním přesahem, nejen tím, že ten nejhorší nemusí vždycky nosit vězeňský mundůr... A nejlepší americká snad opravdu. Možná i tím, že má evropskou předlohu.
Nejen z recese sem umisťuji tenhle kousek. Vánoční filmy
tohohle druhu jsou vždycky sajrajt. Klišé jako Santaclaus znásilnil chlapci maminku a onen teď zabíjí Santaclause. Kamarádi zavraždili nějakou osobu, a o Vánocích je
zabíjí maskovaný Santaclaus. Anebo téma "Krampus" – nepochopitelný výtvor vytvořený v Americe na chabých základech znalosti evropské kultury. I Santaclaus,
tedy jakože dobrý duch Vánoc, potřebuje mít nepřítele a bojovat proti němu, takže tu míváme zlého ducha Vánoc, Krampuse, kterého je třeba ubít, blablabla... Ne tak tady! Na zetkově vypadajícím
základě je tohle velice rozumný film. Co by mělo být vlastně na Krampusovi špatného? Trestá
zlé děti. A to je přece fér! Parta lidí, které zamala unesl Krampus, to je
přece originální. A s tím ten pohled na to, že i tenhle Krampus přece dělá fér povolání, jen
holt tu špinavější stránku věci, se mi moca moc líbí a je tak netypický. A jestliže se tu rozebírá i rodinný vztah
Santaclaus – bratr Krampus tak hezky civilně, tedy jsou to bratři a mají se
rádi… co kritizovat? Video kvalitu a trochu zvláštní celek? Proč by. Velké překvapení a milá věc. A nic z výše psaného nemyslím jako
ironii nebo vtip.
A zimních dramat je víc (třeba Hjemsøkt (2017), Barricade (2012), Isolerad (2012)... o kterých nemám čas se tu rozepisovat, ale taky doporučuju), ale tohle stojí za to vypíchnout už jen proto, že je plné sněhu, ač je ze Španělska. Nevím, jestli už jsem tu o tom někdy teoretizovala, ale delší dobu už sleduji současný a ne tak starý film (starší už se hodně vyčerpal, bohužel) a Španělsko pro mě jako jedno z mála zemí drží statut kinematografie, která si udržela rukopis, kolorit a kvalitu. Drama, horor, psychologický z téhle země je prakticky sázka na jistotou. Jsou výjimky, jistě, ale mám jen ty nejlepší zkušenosti. A dnes a tady něco o tom, jak se rádoby klidné Vánoce v odtrženém koutě přírody zvrtnou do hrozného psycha. Manžel začne mít sžíravé podezření, že ho jeho žena podvádí. Jak dopadnou Vánoce? Veselé to není, ale dobré moc. A co by, třeba ten konec dává naději, třeba to přece dobře dopadne.
Komorní příběh jednoho mladého sociopata, který musí čelit podivným
vraždám v okolí i svým osobním problémům, nechápající mamince,
nechápajícímu okolí a sám sobě. S tím, že dobře ví, že je trochu víc divný, s tím,
že nikoho neprovokuje, a naopak se s chabými možnostmi snaží udělat dobrou věc, i když je to často tak
těžký. Civilní milý film se sympatickým hrdinou, který z toho, že si
nerozumí se společností, nemá žádnou radost, a svoje stavy neventiluje do okolí s tím,
že musí trpět s ním, naopak se odvážně postaví podivné místní hrozbě... a
třeba nakonec i ty Vánoce a mezilidské vztahy dopadnou líp, než to vypadalo. Aspoň o trochu.
A ještě na skok domů. Každá česká pohádka je vánoční a spousta filmů taky. Stojí za to ale upozornit na tenhle nenápadný kousek Věry Chytilové (pokud režisérku nemáte rádi, nenechte se odradit). Skupina mládeže za zásluhy získala lyžařský pobyt na horách pod vedením Miroslava Macháčka. Jenže jejich vedoucí je nějaký divný. I podvedoucí jsou trochu divní. Je to tu divné celé. Žádné spojení s civilizací neexistuje. A někdo z účastníků je tu, zdá se, navíc... Zbytečné psát cokoliv navíc, krásně komorní věc s nepříjemnou atmosférou, skvělý horor na horách a krásný sníh. Tak si ho užijme...
