♪♫ - Maestro a konec světa v O2

Maestro 15. 1. 2016 v Praze

A co asi návštěvník může k něčemu takovému vůbec napsat? Upřímně, nic. Může se rozepisovat o tom, jestli to bylo dobré? Ne. Vždyť je to dokonalé. O čem by mohl vůbec pochybovat? Podobné otázky k takové akci vůbec nesměřují a nemají tu co dělat. Fakta z techniky? Článek na seznam.cz je adekvátní, zodpoví faktické otázky ohledně zpěvačky, sboru a orchestru a není ani urážlivý, jedovatý nebo záměrně lživý, jako se objevovaly loni nebo jako třeba na kultuře.idnes. Jak si to může někdo dovolit, to se mě neptejte.
Může se rovněž vyjádřit ohledně organizace. Jo, to návštěvník může. Tak třeba fakt, že diváci se obtěžovali přijít o trochu dříve, než vloni, to ovšem ani omylem neznamená před dobou zahájení. Přinesli si coca-colu, popcorn a hranolky a mohli jsme začít. Konečně z toho budou mít ten pravý zážitek. Na žádost o vypnutí mobilů zareagují jejich zapnutím a v průběhu trvání koncertu opakovaným focením scény a kontrolováním hodin, protože to ukrutně trvá (slečna přede mnou opravdu neměla plýtvat svým drahocenným časem a navštěvovat O2 arénu za takové příležitosti, snad si to příště rozmyslí). Že si někdo splete hluboce společenský koncert se zápasem ledního hokeje? Normálka. Ne všichni! Jistě jich byla spousta, tisíce, kteří přišli včas a chovali se slušně. Spousta. Ale vždycky jsou nejvíc vidět a slyšet ti ostatní. Tak to chodí.

Ano, můžu se zmínit o partě Italů včetně šmrncovního postaršího gentlemana s kloboučkem, kterou s jásotem vítáte, když si sedne do řady před vás, a s pláčem musíte oželet, když zjistí, že si spletli sektor, a kdy jejich místa nahradí právě oni s coca-colou. To už tak chodí.

Organizace… ani reklamní lístek na památku, ani jeden materiál, tož jsme tolik zchudli nebo maestro nestojí za to vydat alespoň prospekt, a kdo nechce vyhodit čtyři stovky, nemá ani olympijského medvídka nad postel? Vzhledem k vnucovaným letákům na nějaký Titanik, s tou chudobou to tak zlé být nemůže. Ale maestro má holt smůlu, toho Oscara ještě nevyhrál, tak proč se o něm nějak víc šířit… A pokud jde o rachot z bufetu či odkud to v průběhu koncertu…
tak je to úplně všechno jedno.

Potřebujete nějaký letáček, když jste tam byli osobně? Nikoliv. Protože na tohle nezapomenete. Nezapomněla jsem zatím ani na první, ani na druhý, a na tenhle, na ten tuplem nezapomenu. A co že na něm bylo tak trochu jiné, než na ostatních?

Maestro je zase o rok starší a každým směrem významnější, vždyť teď už o něm možná slyšeli i ti exoti, kteří se vás ptají, co že to tam bude hrát za Číňana…

Volným pádem do výtahové šachty - hudba k Osmi hrozným

Důvodem je Tarantino, vy víte. Jistě, ten Tarantino, pro jehož filmy už maestro nechtěl skládat, neb s nimi nesouhlasí. Opravdu nechtěl, nikoliv, novinky.cz, asi týden před premiérou jeho majstrštyku vytaženou lživou zprávou ohledně popření Morriconeho názorů na Tarantina, mne nepřesvědčí, když si to ještě moc dobře pamatuju. A taky to vidím. Jenže nechcete, aby existence bez morálních zásad a jakékoliv úcty ukradla z vašich minulých až dávných kompilací, co se jí zrovna zdá vtipné zařadit zcela proti typu scény, a použila? Nechcete? Tak mu to přece budete muset zkomponovat celé. A zkomponujete (a za spolupráce našeho úžasného symfonického orchestru vytvoříte) mu něco takového…

Něco takového, že když se to naživo zahraje na pódiu, mám živý pocit, že se se mnou utrhl výtah a padám kamsi do temnoty. Neuvěřitelné. Tak strašné. Tak bezvýchodné. A za to Zlatý Glóbus a nominaci na famózního Oscara, kdo by to řekl, po 70 letech neskutečného vypětí sil a geniálních výsledků, kdy tedy pro USA za celou dobu neznamenal nic, čím by se museli zaobírat? Najednou Tarantino...

a nominace na každém kroku. Ale jistě, že toto je stejně tak geniální, jako všechno ostatní. Ale hezký, to teda není vůbec. Je to strašná hudba. Tarantinově tvorbě až děsivě odpovídající. Ó, ubohý maestro. Ve svých sedmaosmdesáti… Složil jste mu to opravdu na tělo.

A tedy sestava Vašeho koncertu? Famózní. Co dodat. Co dodat? Bylo to hrozný, mistře. První polovina? Vím, že to bylo schválně a nevím, slyšeli-li to i ostatní, ale tohle byl konec. Soustava tak smutných skladeb, tak dojemných melodií bez jakéhokoliv východiska... Odpovídající současné náladě jedince a společenské situaci až děsivě. Jo, první polovina, jo včetně nejznámějším melodií, na které tam beztak chodí devadesát procent lidí, tedy hudby k některým Leoneho westernům. Byla to neuvěřitelná deprese. Ó ano, silný zážitek. A strašně, strašně smutný.

Může být hůř? Bude hůř, Gnaghi. A tak druhá část, po pauze, je zahájena melodiemi z Hateful 8. A já padám i s výtahem, až z horní sedačky… a je těžké se ještě dostat duševně nahoru. Ano maetro, jste génius, tak proč to pořád psát dokola. Jste. Ale člověk se cítí tak bezmocný a s hrůzou až tady vidím, a hlavně slyším, že nejen divák…

Ostatní skladby v druhé polovině, nádhera. Dojetí, dojetí, dojetí… a snad trocha naděje? Od Misie po La tenda rossa, vybral jste ty nejsmířlivější dojemné věci. Bylo nutné to vyrovnat. A moc jste mi připomněl Sergia Sollimu a jeho konce. Konce, kdy i po všech strašných událostech a třebas v bezvýchodné situaci, přece je skoro vždy na konci jeho filmů naděje. Malá, ale je. A já doufám, že jsem toto nepochopila špatně a nešlo o smutné loučení se starými časy, tedy výklad téhož od jiného zúčastněného. A já nevím. Ale věřím. Věřím, že třeba v sále bylo pár lidí, kteří tam slyšeli i něco jiného, než úžasnou hudbu a všimli si, „že to dneska jako bylo nějaký smutný, bezvýchodný a osobní vyjádření autora“. Bylo, maestro.
Ale víte Vy co, neberte si to tak. Nejste na to přece sám! Vážně ne. Znám ještě aspoň čtyři další lidi… A ten konec ve mně přeci budí určitou naději. Já doufám. Uzavřít to Here’s to you, asi půjdu skočit z ochozu, tak to vlastně všechno dobře dopadlo, že ano...

...idiots! To bude pro tebe, Clinte...

No nic, věřím, že všem divákům se líbilo (jak by se mohlo nelíbit? Snad jedině kdyby jim ukradli u vstupu naslouchátka), L'estasi dell'oro ještě na přídavek vytleskali, nasvačili se v bufetu, ale třeba i duchovně, dosytosti, a věřím, že nedostižný maestro, orchestr, zpěvačka a sbory, že velkoryse pominou opětovný potlesk publika v místech, kam vážně nepatřil. Jojo, a já věřím, že se zase někdy uvidíme. Vždyť jste v nejlepších letech a v obdivuhodné formě, mistře! Tak snad zase někdy. A hlavně za veselejších okolností. Vždyť to kolem nás už nemůže trvat dlouho…

Děkuji.