Nevzdáme to.

Ptám se sama sebe 

Zda otevře se nebe… 

Zda budeme jednou, šťastni

Úspěšně vést život vlastní

Zda se budem pořád bát

Zda nás budou ovládat

Zda si začnem rozumět

Zda zanikne tenhle svět

Zda budeme všichni zdraví

Zda se aspoň něco spraví

Zda tu budem ještě za rok

Což nemáme na to nárok?

Asi ne, tak odpusť, Pane

Já jen zkouším, co se stane…

Což tak aspoň hezké léto…?

Nebude-li… nevzdáme to!

Máme výročí

Napadá mne k němu mnoho věcí. Ale všechny jsou slabé a všechny jsou zbytečné. Tak jediné přání: Nezapomeňme.

"Letní tábor českých a německých dětí z našeho pohraničí. V této době bylo Československo jedinou demokracií široko daleko, jakýsi ostrov demokracie ve střední Evropě. Naši předci na to byli náležitě hrdí. Hitler však vyhrožoval a brousil si zuby na české pohraničí. Celý národ se však domníval, že budeme naši zem a demokratické hodnoty bránit společně se spojenci - Francií a Velkou Británií. Doufali v to i Werich s Voskovcem. Netušili, že nás spojenecké země zradí a bezprecedentně zaprodají Německu. 

Česká část těchto dětí musela za dva měsíce uprchnout ze svých domovů v pohraničí a čekal je neblahý osud v Protektorátu. Řada německých dětí pak na sklonku války byla nucena umírat ve jménu vůdce a Říše. 

Smutné konce všech nadějí ale nemění nic na tom, že jsme byli od prvopočátku skutečně jediným státem odhodlaným vydat se proti proudu bezbřehých a nesmyslných ideologií. Tyto záběry to jen potvrzují..."

 Delfinlandian