Žiju. Jsem tu. A omlouvám se všem, komu jsem se dřív neozvala, tomu, co jsem zameškala, respektive koho jsem v životě zklamala. Snad jich není moc. Třeba se sem do budoucna vrátím s větší silou a bude to konstruktivní. Pro dnešek díky Bohu, že jsme se dožili skoro-léta, a to bude stačit.
Co být pochmurný, jsme tu a jsme živi. Já k životu víc ani nepotřebuju. Možná ještě hezké filmy a fajn lidi, mimo ně i v nich. A ještě trochu prostoru a hezkého počasí...
Tak hodně elánu do dalších a lepších dní!
