Žiju. Jsem tu. A omlouvám se všem, komu jsem se dřív neozvala, tomu, co jsem zameškala, respektive koho jsem v životě zklamala. Snad jich není moc. Třeba se sem do budoucna vrátím s větší silou a bude to konstruktivní. Pro dnešek díky Bohu, že jsme se dožili skoro-léta, a to bude stačit.
Co být pochmurný, jsme tu a jsme živi. Já k životu víc ani nepotřebuju. Možná ještě hezké filmy a fajn lidi, mimo ně i v nich. A ještě trochu prostoru a hezkého počasí...
Tak hodně elánu do dalších a lepších dní!
Ahoj, jak je?
OdpovědětVymazatDoufám, že dobře. Tvoje články mě chybí, ale holt chápu, že není čas nebo chuť. Snad tě to někdy chytne.
A chtěl bych ti vyjádřit můj obdiv za to, jak zajímavě a chytře interpretuješ italské žánrovky viz třeba tvůj komentář pod recenzí Torsa na Oikieho blogu. I díky tomuhle komentáři si více vážím Argenta a stal se mým asi nejoblíbenějším giallo režisérem. Díky tomu si těch filmů mnohem víc vážím (a taky mě víc zajímají a baví). Takže díky moc za tvůj blog - hlavně za to, že jsem ho objevil.
Děkuju, MOC mě to potěšilo.
Vymazat