Lee Van Cleef a italská přestřelka

 Jaká přestřelka? Budete se divit, ale... slovní.

„Itálie je... promiňte, jazyk je pro mě obtížný.“
- „Nebojte se, pro mě je stejně obtížná angličtina...“

Ne, tohle je věc, která by neměla ujít pozornosti nikoho, kdo má rád spaghetti westerny. Italské filmy. Leeho Van Cleefa. Nebo kombinaci. A pokud ani jedno, třeba je mít rád začne. Jen taková nepatrná a bezvýznamná epizoda z televizní performance Su e giù z roku 1968... a co všechno nám poví.
Nejsou ty otázky nevhodné? Ne, nejsou. A jestli by snad odpověď mohla být...

Tak se jí Lee dneska rozhodně nebojí! I bez tlumočníka to někdy jde... že konverzace trochu vázne, co na tom?

Jak říct, co se mi tu tak líbí? S největším obdivem, člověk, který mě přivedl ke špagetám, do Itálie, k obdivu antihrdinů, k tomu všemu, mi potvrdil, že si ho vážím oprávněně. Že je fajn... že není pod jeho úroveň projevit vděk zemi, která ho proslavila a kde pracuje... pod jeho důstojnost užít cizí jazyk... a že nezkazí žádnou legraci, tím víc, že si ji dovede udělat i ze sebe, i ze své dramatické pověsti.

Ne, já nic takového druhého neznám. S žádným jiným americkým slavným hercem. A doufám, že ještě poznám. Při vší úctě, Lee. Ale copak ji k Tobě můžu mít ještě větší? Tak ať tu máme na léto něco milého.