Data pro svět (bez)významná - 2. 9.

Už je to pár dní, ale my nebyli vždycky stoprocentně aktuální, času se nedostávalo, takže... 

2. září? Co to komu říká? Pro převážnou většinu žáků a studentů nic hezkého. Ne, začátek září není vůbec pěkné období, a žáčci, kteří nespáchali sebevraždu po obdržení vysvědčení v červnu, mají výjimečnou příležitost udělat to teď, po prázdninách. Radím jim: Na to je vždycky času dost. Radši…

Co to bude? Dle IMDb "blonďatý nordický otrok". A dle mého...

Radši si dnes připomeňme jedno datum pro svět (bez)významné. Pro svět, pro ten možná s tím "bez". Pro mne už věru ne (ač tomu tak bývalo a není tomu ještě tak dlouho, musím se přiznat). A o kom že to neoficiálně dneska? Mládenec, který by dnes, tedy 2. 9., oslavil 88. výročí, je totiž pro neznalého (podle mého, tedy) docela nenápadný. Za sebe mohu říci: ano. Trvalo mi dlouho, než jsem konečně pochopila, že tou onou osobou procházející tolika filmy, kterou nemůžu identifikovat, je pořád jeden a ten samý. Takový nenápadný typ. Vždycky v pozadí. Naše jistota za jakéhokoliv počasí. Benito Stefanelli.

To jste se určitě spletli. Slaví taky Giuliano Gemma, tak o něm, co...?

Jo, jenže Gemma není zapomenutý. Není schovaný. A hlavně zneuznaný není. A vy, vy takoví trochu jste všichni. I přes mé povědomí, že Ben je na tom přece trochu jinak, než většina kolegů. Líp? Vždyť tohle je vedoucí kaskadérů Sergia Leoneho, že? Taaak? A co takhle, že nepatří tak docela jen jemu? Že mu nepatří vůbec, přesněji řečeno? Ben je tu pro nás všechny. A stejně tak pro sebe.

No jo, Benny, co k tobě?

Každý, kdo zná a má rád italskou (žánrovou) kinematografii od padesátých do devadesátých, ten na tohle jméno musí někdy padnout. Benito Stefanelli, Ben Steffen či Benny Reeves. Figuruje nám v titulkách obvykle někde uprostřed vedlejších herců a přece často s podstatnějším postavením v ději. A pokud už figuruje v hereckém obsazení (a často i když ne), pravidelně ho vidíme i na postu různých hodností. Stunts. Master of arms. Stunt director. Stunt coordinator. Stunt choreographer. Fencing master. Weapon consultant... 

                                                                                 Sláva šéfovi!

Co to znamená?

Znamená to, že Ben se stará o akci. Když to ve špagetách bouchá, zveme Bena. Když máme padat z pátého patra a nezranit se, seženem Bena. Když se v sandálech a dobrodružných šermuje, berem Bena. Když potřebujeme cokoliv ohledně koní, máme tu Bena. Naučit 700 černošek umění s mačetou? Bena. Když potřebujeme sehnat Clintovi mulu, koho zavoláme? Že se ptáte. Čím víc ho člověk zná, tím víc si všímá jeho skromné nepostradatelnosti v podstatném procentu všech filmů všech žánrů napříč všemi dekádami.

A Leonem, tím to opravdu nezačalo. Jestli už někým, tak Sergiem Corbuccim. A ještě předtím…

Počátky westernů, sandálů, dobrodružných... A všude máme tuhle jistotu.

Nevidím rád zbraně v rukou dívek...

...ale společně to nějak zvládnem.

Jo, jak mu mám projevit svou úctu víc, než říct, že coby vedoucího kaskadérů ho řadím k legendě Francovi Fantasiovi? Prostě když je tam někdo z těchhle dvou, nemusíme se o nikoho bát. Ne, žádnej problém nebude, dokud nebudou zasahovat nepovolaní. A i pak se omezí na minimum. Zodpovědnost, toť jiný výraz pro tohohle muže.

Jo jo, starej Ben. Taková jistota. Jistota pro všechny na place. A podpora zvláště pro ty, kteří nemávají statutem superhvězd, ale zaslouží si úctu a uznání.

Ben kromě této obsáhlé celoživotní kariéry rovněž hraje a vůbec ne málo. Pozná se nejlépe podle toho, že jako postava ve filmu je… drsnej. Ten echt nejdrsnější, koho znám. A každý jeho krutý záporák je naprosto nezapomenutelnou kreací.

Jo, uvěřit tobě brutalitu není nic těžkého, kamaráde. Diváci ti to vždycky dokonale zbaští. A s kamenným výrazem projdeš coby drsný záporák opravdu kolem většiny režisérů většiny žánrů. A že tu máme i klaďáky? A vůbec ne málo. A ač na libovolné straně, pravidelně nás pak ve filmu očekává brutální skon Benita Stefanelliho. Ale i tady existují parádní výjimky. A nakonec jich není málo.

Když tedy ne brutální záporáci… tak obvykle nesmírně čestní a obětaví klaďáci. Z toho důvodu tu pak míváme kolegy, kteří jsou záporní prakticky vždycky, i dochází k ukrutně drsným střetům. Teda, vypadá to tak… dokud je člověk líp nezná. 

Ale co jsme to měli? Ano, drsnej.

Ohromně drsnej.

Ten nejdrsnější.

A nedovolte si zapochybovat.

Že pochybujou?

Každej na to holt má právo...

Ten drsnej. On je drsnej. Co, Clinte? Nebojíš se, že tě trumfne? Můžeš se bát, Charlie Bronsone. Můžeš… Ale potřebujete ho všichni. Všichni naši borci z Ameriky. Krom všeho ostatního, právě on vám, kvůli znalosti angličtiny, dělá tlumočníka. Leone se dorozumíval právě přes Bena. Nejen čest házet šéfovi pušku tedy Ben v Dolarové trilogii či Tenkrát na Západě má. Ale i tuhle bonusovou povinnost.

A patrně ji dělá více než dobře, na place k žádným mezinárodním pracovním nejasnostem nedošlo. Že tam dochází k něčemu jinému, a to růstu ega a možností režiséra, to je druhá věc, po formální stránce tak zůstává Leone právem ikonou. Po ostatních...
Tak mně se líbí první dvě dolarovky, opravdu parádní kousky, po opětovném zhlédnutí letos v létě mohu jen dosvědčit. Takové bez přetvářky. Takové správně civilní. Takové… ještě morální.
Škoda, že… že třeba za všechnu tu obětavost, za všechny ty roky tvrdé práce a snášení móresů… vám pak svůj vděk v plném rozsahu a detailech velký režisér projeví v něčem velikosti morální žumpy Mé jméno je Nikdo a Chytrák a dva společníci. Ale o tom nechci. Ne o narozeninách.

Tahle angličtina dává Benovi možnost i k zahraniční spolupráci, od Terence Younga po Wernera Herzoga, občas prostřídá Francií... A v Itálii ho máme pravidelně.

Jo. Jestli Benita znáte od Leoneho, stojí za to zkusit i něco jiného. Protože mnoho jeho kreací je obsahově mnohem barvitější a herecky zajímavější, tak nějak nečernobílejší. Šerifa Jeffersona z Il prezzo del potere, jednoho z nejlepších filmů co znám, nevyjímaje. Protože Leoneho záporáci, to je škatulka neumožňující výjimek. Prostě jsou jenom hrozně zlí. Ale i tu… někdy…

...je možné najít jiné a zajímavější věci, než by jeden čekal...

Není těžké seznámit se s Benem. Sledujete Sollimu, Petroniho, Corbucciho, oba, De Martina, Ferroniho, Capuana, Valeriiho...? A filmy? Nejednou velmi originální variace žánrů. Počátky westernů? Špagety? Peplum? Gotický horor? Poliziotteschi? Osmdesátkové pozoruhodnosti? Tak snad jen gialla tu, stejně jako u většiny kolegů špageťáků, chybí. Ono to chce odvahu, dát je do civilu, neb výrazností převálcují ostatní aktéry, mluvím z vlastních zkušeností. 

Od 50.-, druhé poloviny zvláště, lze Bena objevit, trvale až do 90. let, Ben tu s námi je a zkušeně vede. A vždycky zodpovědnost největší. Jak v hraní, tak v akci a vedení kolegů.

Zajisté.                                               

A vězte, není to vůbec nic lehkého.

"Kdo byl vaše dublérka v nejnebezpečnějších scénách?"

"Neměla jsem žádnou. Slepě jsem důvěřovala Benitu Stefanellimu a ostatním kaskadérům a beze strachu jsem dělala všechno, o co mě požádali. Ve scéně v Il figlio di Spartacus mě měl Steve v rychlosti vyhodit na koně. Odmítla jsem, ale kaskadéři mě přesvědčili, řekli mi, že se není čeho bát. Měli pravdu. ...získala jsem v ně naprostou důvěru." (Ombretta Colli, Giganti buoni: da Ercole a Piedone...)

Ač nechci být hrubá, přece musím ohledně Benovy popularity ve světě říct, že tenhle světec a surovec v jednom, když odhlédnu od nejznámější spolupráce s Leonem, má tu čest se na podstatné části internetu houpat. Pokud, tak podle téhle fotky v oprátce Bena spolehlivě rozpoznáte (a já ji sem zrovna nedám).
Tak? Že je vlastně celý děj superfrancouzského šarmu plného balastu, Une corde, un Colt Angeliky a jejího druha osobně, jakože kvůli jeho postavě? Že to bude o pomstě vraždy manžela? Tak ho oběsit hned na úvod, a na konci, za nepřehlédnutelně katolických podtónů, nám sdělit, že vlastně ve skutečnosti… kdo nezná, neuvěří. A nepochopí, co se mi na téhle věci tak ekluje a proč právě tenhle film konečně naučil mě rozpoznávat Benita Stefanelliho, jinak poměrně nenápadného to muže. A titulky? Tak vedoucím kaskadérů, jo, toho vám uznat můžou. Ale herec? Pcha. (Jako vždycky, co, Oldo, co jsme to tu měli posledně?) Úcta Francie nezná mezí, viz Belmondo v létě viděný. Vy si takový sousedy opravdu nezasloužíte, přátelé. (A to nedávné zemětřesení mě moc mrzí, zcela mimochodem.) Nikdy jsem si neměla brát Bena, co.

Hosseina s Angelikou nechme být a řekněme raději, že Benny má taky takovou jednu náramně pěknou vlastnost nebo schopnost či jak tomu říkat. Asi bychom to definovali tak, že… že se ho každý bojí. Frajeři rochňajcí se v potupném zničení všeho a všech kolem sebe, ti, kteří mají vždycky navrch… najednou nemají navrch. Pokud je na podobnou věc v ději někdo třeba, není lepší volby. A mimo děj… kdo ví.

Ale kdo máme čisté svědomí, pak se ho nemusíme bát, Benny přece není cizí.

Jinak by se náš Ben dal definovat jako chlapec s obtížně vydolovatelnou dobrou náladou. Rád nám stává vzadu a dělá pochybovačný profil s tím, že on si to může dovolit. Riccardo Pizzuti stává vzadu s tím, že si to dovolit nemůže, ale pochybovačný profil dělá tím radši.

Největší drsňák Itálie, co, Bene? Vždycky to nebývalo takové… Dokud nepřišla zodpovědnost špaget, je Ben veselejší a… ale ani potom to není tak vážné, jak to vypadá. A ano, ani dnes neopomenu poděkovat Brunovi Corbuccimu či Alfonsu Bresciovi za jejich nezkrotnou odvahu v sedmdesátých.

A i tím narážím na fakt, že je dnes, kdy to, doufejme, dopisuji, shodou náhod 8. 9., a pokud nám Wiki nelže, 

61 let slaví chlapec, který sem neodmyslitelně patří.

Marco Stefanelli

Tenhle Ben má totiž taky synka, veřejnosti netajeného. Přebírá rodinný podnik, dělá kaskadéra v množství věcí dosud, a že taky hraje? Kdykoliv vidím další špagetu s dalším blonďatě sladkým přemoudřelým napucánkem (a před nedlouhou dobou jich byla věru nezdravá koncentrace), říkám si... proč? Proč nemůžete vzít Marca? Ve 12 letech zvládne všechno sám, kolegové se o něj nemusejí soustavně starat a herecky (ne)zkušeně převálcuje nejen hrdinu. Nejen v Il pistolero segnato da Dio stojí za to se na jeho vyspělý výkon načuřeného sirotka podívat. Z Buldozeru mnozí mohou znát jeho spolupráci s Budem Spencerem. A jinak něco fracků, něco mladistvých delikventů, od každého něco... ač tě tvůrci berou jako záporáka už od mala, co? Vždyť jsi kaskadér! Jejich věc...

Tak mně toho kluka laskavě nezkažte, jasný?             

Ehm, takže děkuji za asistenci, Marco. 

A náš Ben? Zakladatel práv skautíků a kaskadérů. Za co Benovi být vděčni? Za všechno. A ještě za tolik navíc. Bez Bena… by bylo všechno v troskách. Nejen přeneseně.

To zvládne každej...

Jakej problém?

Dovoluji si oponovat, on to nezvládne každej. Jste ohromně šikovný. Že zvládnete opravdu všechno... dobrá, to je věc vaší profese. Ale že jste k tomu ještě podstatně lepší herci, než plno propagovaných star za vysoké peníze... Klobouk dolů. A takhle, ta moje nactiutrhačná zmínka na čsfd copak by byl Leone, nebýt Benita... 

Co by dělal beze mě? Sehnal by si někoho jinýho, samozřejmě.

Upřímně řečeno... nevim. Ale dobře, dobře.

A co víc říct? Že IMDb neuvádí množství filmů, kde hraje? To je přece tak trochu zvyk. Ale nevadí. 
A o čem to teda píšu? Když o Benovi není možné zjistit o moc víc, než osobní data, dobrý synek a láska ke koním? Já vám ani nevím. Ale jak nemusíte nuceně projevovat kritický odstup, seznámíte se se spoustou senzačních lidí. A já mám chuť říci aspoň pár slov ke každému.

Takových zajímavých (z)jevů, které stojí za pár slov, je Itálie plná. Třeba i toho, že je sakra všechno trochu jiné, než se na první pohled zdá. A že si na ty kovboje a indiány třeba vážně hráli rádi. A že tohle obdivuhodné riziko podstupovali, protože pro to měli nadšení.
A že jsou třeba víc, než jen mrtvoly. Jsou třeba i živí. Jestli to dnes ještě někdo pochopí, toť otázka...

A zanechám-li patosu?

...Jo, tak tohle všechno a ještě spoustu navíc toho Ben stihl. A myslíte, přátelé, že jenom kvůli x lirám na den? Víte, o tom mě zkrátka nepřesvědčíte. Proč to, Bene, všechno děláš, co?

Jo, tak dneska asi tolik. A jestli se tvrdí, že jsou tihle kluci černobílý? Posuďte už sami...

Všechno nejlepší!