To nejlepší z fesťáčku

Na začátku července nám filmový festival opět postihl Karlovy Vary a přinesl množství nezapomenutelných zážitků... Vážně? Upřímně, letos mi to přišlo poměrně slabé, po všech stránkách. Ačkoliv jsou tu věci, které nezklamou.

Ebenovy politicky laděné propagandistické, respektive asociální vtipy mě nic nebaví. Posté omílaná přitažlivost světových hvězd velikosti pornoherce Dornana a projevená inteligence a národní úcta jeho osobního režiséra mne neokouzluje. Za nebývalé zásluhy a laskavost poskytnutou naší zemi by zasloužili něco podstatně jiného, než ocenění. A že mezi těmihle úžasnými Gery, Dafoy a Mádly odváží se sem občas zavítat někdo jako Oliver Stone nebo Charlie Kaufman, inu mají odvahu… ale nikdo je tu teda ale fakt nechce. Tradičního guláše snědli málo a ještě mají zájem mluvit i o něčem jiném, než o tom, jak geniální jsou a jak my ubožáci máme čest si je tu platit. Jé jé, krásná slavnost, tenhle festival. A rok od roku lepší. Pornografie na zahájení, Hm.

Nicméně jakožto tradici jistou řádku let sjíždí člověk určitou obměnu festivalu, a to doma. Něco, co by si třeba sám od sebe ani nedal. Tu nějaký velikán, co nezklame, typu Petriho, Damianiho či Brescii, tu něco nudy z Francie, a taky něco… novodobých westernů. Jednou jedinkrát v roce jsem ochotna zhlédnout něco nového, současného, a to právě v této době. A to, co tam vidím... Jeden neurazí, nenadchne. Druhý, který se jeví lépe, mě naopak ve finále silně urazí. A třetí... má aspoň vtipné úvodní titulky. Patrně ne záměrně, ale přispějme něčím plným letní romantiky - obávaný zabiják strýček a jeho zločinecká minulost. Příště bude líp.