Maestro Goldoni nesmí vyjít naprázdno a proto si sem dnes dáme (i za včerejšek, tak dvojnásob dlouhou) ukázku z jedné bezstarostné a v podání našich umělců tradičně netradiční hry.
Pro ty, kdo znají Poprask na laguně, netřeba vysvětlovat, jaké nepokoje může rozpoutat jedna pečená dýně, a že pro některé je u výslechu nejdůležitější neprozradit vůbec nic a pro jiné zas získat věno. A že jde (skoro) o sondu z běžného dne obyčejných rybářů a jejich rodin, kdy se nic tragického nestalo, čí čest byla raněna, ten to překoná, všichni se několikrát rozhádají a nakonec usmíří, ti, co k sobě patří, se vezmou, a dobře to dopadne. Je to moc milá věc a tohle naše divadelní zpracování z roku 1966 taky. Jako nadstavba plné zpěvů a tanců... což se dá přežít... a strašně střelené, ale Goldoni by se v hrobě určitě neobracel.
Na čem je založena tahle scéna – z podstatné části na intervenci našich tvůrců. Přišli na to, že tady (i jinde, tedy) by se dalo vykřesat hodně legrace... i performance Ladislava Peška je právem legendární.
Každopádně, Le baruffe chiozzotte jsou věcička, kterou v originále laik může číst těžko – Goldoni celou hru podtrhl velice specifickým dialektem, kterým mluví všechny postavy na place. A zcela výsadní postavení má tuhle patron Fortunato. Takže klobouk dolů před našimi autory, s jazykovým převedením se popasovali opravdu brilantně.
Žádné komentáře:
Okomentovat