Jak se vede Anglii.

S veškerou účastí a sympatiemi s italskými přáteli zažívajícími zlé časy zůstaneme v Itálii i dnes a zkusíme aspoň trochu optimismu. Třeba...



Nikdy není na škodu oprášit zajímavosti a podělit se o amatérské titulky.
Uznávám - zde jich není zvlášť třeba. Stručný obsah těchhle scén (z jistého televizního pořadu z let 1976-1977) - "Franco je rozrušený a Ciccio se snaží pochopit, co se stalo". Tak snad to pochopí všichni.

Pro překladatele radost (velice explicitní a žádná synonyma) i oříšek (pochopíte...) v jednom.
A jako vždy až dodatečně zjišťuji, že na youtube nelze (aspoň já to neumím) formátovat titulky a všechny kurzívy tedy zmizely. Pokud to bude příliš nepřehledné (což je dost pravděpodobné), pokusím se s tím něco udělat. Zatím takto. A jak píši na youtube, výhrady k překladu vítány. Jako vždy.

Kouření nicméně nijak nepropagujeme, takže pro dnešek...

...kousek z téhle geniální věci. Z osobních zkušeností, a že jich není málo, pořád jedna z nejlepších italských komedií. Tím spíš, čím míň jsem jí tenkrát kdysi věřila. Tady jsem každopádně už před lety vytvořila syntézu o originalitě těchhle dvou filmů, tak netřeba psát víc. Snad se jen pozastavit nad tím, že je to fakt úžasně demokratický film.

Za odměnu, jak statečně si vedla a vede naše republika, něco našeho.

Canovaccio

Zažíváme něco jako sci-fi. Něco neuvěřitelného. Něco, co by si člověk ještě před pár... ano, dny nedovedl ani představit.
Nikdy jsem sci-fi ráda neměla, nelíbí se mi ani současný katastrofický scénář. Dovolím si jedinou otázku - kdy že přijdou ti superhrdinové, co jsou vždycky celí lační zachraňovat svět? Že nic?
odkaz odkaz odkaz odkaz
Tak už přišli.
Tohle je moc zajímavá kauza, protože tu publikovaly servery ze všech stran, novinky i novarepublika, i nenařkne mě nikdo z klamavých informací.
Jestli dodávat slovo k solidaritě EU, jejích předních představitelů především... dočtete se jistě nejlépe sami jinde. 
Abychom nezůstali někomu viset, třeba českým intelektuálům pobývajícím trvale daleko od domova a domnívajícím se, že mají právo a kompetenci krafat do zoufalství kontinentální Evropy, nemluvě o přímých místních účastnících... fuj. Přiživovat se na něčem takovém jen pro vlastní popularitu a pocit důležitosti můžou skutečně jenom ti nejubožejší zoufalci.
Komu věřit a na koho se teď spoléhat? Na sebe a své bližní. A, jak věřím, aspoň v tom podstatném i na naši vládu.

Můj drahý profesor říkal, že když k ničemu dobrému, že to bude k tomu, že nám spadnou škrabošky a ukáže se aspoň, jaký jsme.
Taková pandemie snad nutná nebyla. Vidět už to bylo dávno. Ale třeba si toho teď všimne víc lidí. A jestli to přežijeme...

Jestli to přežijeme, ještě si užijeme. Tohle mi nikdy moc nešlo a kazit si s tím tenhle krásný... eh, snad, teda... blog... eh, jestli se tomu tak dá říkat... eh jo. Chci pouze říct každému, kdo tudy projde, že je důvod k panice a není na místě dělat, jako že nic, ale žít s tím nějak budeme muset i tak, zvlášť, jestli nás čeká boj v rámci týdnů, někde říkali i v rámci let... tak snad jen pár dní.

Pulcinella a Arlecchino

Commedia dell'arte... je pojem, který patrně každý někdy slyšel. Vznikla přibližně v 16. století, zakládala se na jasné typologii postav, jejichž charaktery zastupovaly masky a typický oděv, hrála se podle nastíněné zápletky jako improvizace, a když měl Carlo Goldoni za to, že už sama sebe vyčerpala a zůstala u nadměrně laciného humoru a nepravděpodobných postav, inovoval ji a udělal tak revoluci v celém nejen italském divadelním světě. Divadlo díky němu abychom tak řekli "zcivilnělo". A tak taky mimojinými zhumanitnělo. Z volného canovaccia, tedy onoho scénáře commedia dell'a., který zahrnoval pouze obtah děje a zbytek byl celý závislý na improvizaci herců, se každopádně staly přesně napsané divadelní texty.

Nebude následovat žádný referát o italském divadle. Jen vysvětlení titulu článku.
Dlouho jsem váhala, co dělat. Nebo jestli dělat, že nic neděláme. Ale kdyby sem někdo zašel. Omylem nebo náhodou šel kolem jeden, dva občané z libovolných míst světa, kteří se v karanténě necítí moc fajn nebo vesele (když přijde Angličan, může sem taky, i když v karanténě není), tak tady každý den podnikneme takovou věc. Budu mít dobrý pocit, že dělám aspoň něco, když už neumím dobře šít.
Bez souvislosti, bez návaznosti a bez ladu a skladu si sem každý den dáme něco veselého. Nebo něco, co se týká něčeho veselého. Nebo vtip. Nebo... Něco z veřejných zdrojů, něco z vlastních, co se bude hodit. Budeme jednoduše improvizovat. Zkusíme canovaccio...

Fajn. Nemusíme želet zavřených knihoven, ušetříme si aspoň možné nepříjemnosti...

Ilustrace - vlastník práv: sapere.it

Slovo k aktualitě

Snad je to uměle vyvolaná fáma a snad bych tu měla rozvádět konspirační teorie odkud a proč se to vzalo. Faktem nicméně zůstávají nevinní mrtví civilisté, kterých je mi líto. (Ten starý pán ve stripu výše se samozřejmě uzdravil a žádný koronavirus neměl!) Tak hodně sil mým přátelům v Itálii a z Itálie. A všem ostatním. A nezapomínejte...

Přesně tak...

Disfida di Barletta (11.–13. 2. 1503)

Vzpomínáme a věříme, že ani dnes otázka cti a národní sebeúcty není zcela mrtva...