Dle mého se k tomuto období hodí víc, než co jiného, tahleta krásná věcička od Nica Fidenca.
Nemalé množství filmů řadících se mezi společensky neuznávané, kvalitativně podřadné, kontroverzní či k video nasties skupině má krásnou hudbu a skladatelé vůbec nesnižovali své snažení vzhledem k úrovni filmu. Kdepak. Někdy snímek dokázali neskutečně povýšit.
Nicméně, ani ty filmy vždycky neodpovídají své špatné pověsti a házet je do jednoho pytle a odsuzovat předem je velká chyba. Ale o nějaké téhle zneuznané kaňce kinematografie si jednou určitě pohovoříme víc.
Před pár lety vysílala ČT rozhovor s Morriconem, nevím už při jaký příležitosti to byl v Praze, v němž se snad Drtinová (?) Morriconeho naprosto vážně zeptala, jestli mu není líto, že složil tak hezkou hudbu k tolika špatným filmům, a jestli neměl pocit, že je na ně ta jeho hudba moc dobrá. Mistr samozřejmě nechápal a já se tak trochu styděl, jaký jsou u nás v televizi dementi... (Když se teď občas dívám na DVTV, je mi jasný, že Drtinová nemá co pohledávat v jakýkoli publicistice.)
OdpovědětVymazatJá jednu Emanuellu viděl, a kromě Laury tam byla ta hudba fakt jediný pozitivum. Fidenco není špatnej.
Jinak minulej tejden vyšla kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět, což by mohlo bejt docela zajímavý.