...tenhle super cool hustý blogísek, kde to už léta tak žije... musím se aspoň jednou do roka stavit. Co na tom, že zase nenapíšu ani řádek. Mám je, mám řádků až dost, jenže vždycky si rozmyslím je publikovat. Možná už by zavřeli nejen můj blogísek, ale i mne...
Ne, proto ne. Nebojím se. Ale nemám na to už nějak žaludek. Vzhledem k tomu, že Inter arma silent musae (A je to vidět na každém kroku, mimochodem. Na stavu současné "kultury".), o filmech a kultuře vůbec už by to určitě nebylo, už o nich nejspíš nikdy nestvořím ani řádku... ač tolik věcí by si to tak zasloužilo... a tolik lidí...
Takže co? Nic. Proč si kazit tenhle krásný... černý... bouřlivý... deštivý... depresivní... marný den.
 |
| Jo, všechno je to marný. Odpor taky. |
Svého času – krom důvodu přání zviditelnit neznámé osoby ze světa (povětšinou) filmu, které pro mne v životě něco znamenají a udělaly, třeba jen trochu radosti v životě – jsem tohle místo neumně zřídila s tím, že tu budou mít místo recenze. Ne, tak psát recenze na každý film, co vidím, to mě nebaví… tak aspoň občas. Ne, vlastně už se k něčemu tematickému taky dostrkám jen jednou za čas... tak aspoň jednou do roka… Tak už taky ne... Potřeba psát ne jenom shrnutí něčeho, ale taky o něčem, o nějakém obsahu, o něčem, co se člověka týká, a když už dělat rozbor, tak pořádný, převládla nad chutí to tu zaplnit. A pak přestaly vznikat články… až mne přešla chuť zcela. Přešla mě chuť žít a přešla mě chuť psát.
 |
| Marnost nad marnost... |
Ano, je to tak, zpronevěřila jsem se původnímu zaměření téhle stránky. Už dávno. Původním zaměřením byl samozřejmě italský film. Zakládala jsem to zde ještě relativně mladá (tedy už to bude skoro deset let), s hloupým názvem, zřejmě s vizí, že blog buď brzo opustím, anebo mi ten zájem vydrží navěky. Za ty doby jsem už studovala australský film (a kulturu vůbec). Něco severu. Všelicos od všelikoho. A samozřejmě českou(=československou) scénu, k níž jsem v posledních více letech konečně s radostí vrátila. Ale chuť, chuť o čemkoliv z toho, co vídám či studuji, sem psát, ta už mě opustila. Definitivně. Tohle není doba, která přeje konstruktivnímu myšlení.
Dneska… vím, že je zbytečné psát tu cokoliv. Ani kvůli sobě, ani kvůli světu, nemá to cenu. Je to jenom plácání si jater. Ty potřebuju k uchlastání se, takže smůla.
 |
| Všechno je marnost... |
Alespoň jednou do roka se tu už od založení symbolicky zastavuji právě dnes, kdy má hlavička blogu (plus minus) slaví narozeniny. Za ty roky se změnilo mnohé. Přišla jsem třeba o většinu filmových sbírek. O většinu ideálů. A hlavně o... jo, někdy mám až pocit, že skoro úplně o všechno. To si nestěžuju, jenom bilancuju, mnozí jsou na tom ještě mnohem hůř.
Za ty roky se změnily i jiné věci. Například oficiálně datum této "oslavy", jinými slovy chodívám sem zřejmě o měsíc později, než bych měla. Tuhle záležitost dneska nerozseknu... ale berme to teda čistě symbolicky. Čistě prakticky – chodím sem, aby tahle stránka nebyla zrušena; a čistě symbolicky – chodím sem, neb zhruba v téhle době a díky jistým faktorům jsem se před dlouhými lety rozhodla začít zkoumat italský film poněkud mimoproudověji... a právě díky tomu mi tenhle filmový svět dal mnoho nejhezčích zážitků mého života. A já mu zase dala značnou část mládí. Stejně to bylo fajn.
 |
| Anebo že by to nebyla úplná marnost? |
Žádný falešný optimismus tu předstírat nebudu. V tuhle chvíli, s tím vším na obzoru, s vyloženě hmatatelným zlem, co tenhle svět pohlcuje... nebudu si a nikomu nic namlouvat. Ani že tu ještě napřesrok budem... ani že bude líp. Ale budu aspoň věřit.
Dokud se ještě dokopu sem tu řádku napsat, není ještě nejhůř. Pořád žijem. A pořád máme důvod žít. A zdravíme všechny ty, kteří sem zavítají a, opět marně, budou očekávat nějaký příspěvek, nějaký obsah. (Ač dotazy a požadavky jsou samozřejmě redakcí s radostí vyřizovány.) Nechtějte to, byla by to taková hrozná depka... a marnost.
 |
| Jakápak marnost...! |
Marnost bude, až mě přejde i ta poslední naděje. A ta tu ještě pořád je. A spousta fajn lidí k tomu...
A slibuju, že sem ještě někdy v životě něco napíšu. Jen... až bude líp. Tak dej Bůh, ať se tu zase sejdeme...
Žádné komentáře:
Okomentovat