Data pro svět (bez)významná - 24. 2.

Jak vidím, slavilo teď tolik známých osobností světové kultury, že se člověk jenom děsí, co zase prošvihl. Jenže, no... nešlo to jinak. A nemůže být jeden všude. A že v únoru jich bylo opravdu... více... V nejbližších posledních dnech například tři velikáni filmu (ostatním, o kterých momentálně nevím, se omlouvám), a to Emilio Messina, Aldo Sambrell a..?

A taky jeden herec ohromného formátu. Muž, kvůli němuž se pisatel naučil... jo, o všem možném ho tenhle člověk přesvědčil. A od jednoho jistého dne mne taky utvrdil v tom, že na vás už nikdy nebudu koukat jenom jako na zástup neznámých, ač třeba dobrých, herců. A ještě špageťáků. Kaskadérů. Vedlejšáků... Ale taky jako na lidi. 

Co prosim? Ratata bum uá žuch, ne?

Takže muž, kvůli němuž jsem se naučila... ne, španělsky bohužel ne. Ale psát tilde, tedy onu podivnou vlnovku nad písmenem "n", jak španělština vyžaduje. Víte, svého času jsem si s tím hlavu nedělala... tamhle střelila dvě "t" místo jednoho, tamhle jedno "c" místo dvou, háčky mě neinteresovaly... jenže není to slušné. A vážím-li si někoho, prostě se to naučím.

Stejně jako znám-li už dlouhou dobu nějakého herce a mám-li jej ráda, nevidím důvod, proč o něm nepsat křestním jménem, třeba George, nikoliv Eastman. (což je chyba zvyku, když se beztak jmenuje Luigi Montefiori, že ano)

Alt+Shift a pak opět Shift+vlevo skoro nahoře čudlík s vlnovkou, pak písmeno "n" a je to. Konec kurzu. Prospěšnější bude pár slov k Frankovi.

Frank Braña, tedy.

Jenže... vzhledem k mizernému časovému plánu... kde je vzít (těch pár slov)? I zkusíme to.
Francisco Braña Pérez by 24. února oslavil, no jo, 83. narozeniny. Tak mě mrzí, že už je osobně neoslaví. A že člověk ještě v roce 2011 nebyl s to se dostat na festival v Almeríi (na který upozorňuju každým rokem... a ještě jsem tam nebyla), kde Frank osobně působil. No, škoda. Ale co všechno člověk v životě zameškal...

Kdopak to ten pan Braña je? Tak z mých prvotních dojmů je to takový exotický typ, který ve výjimečných příležitostech přispěje do filmu svou vzácnou přítomností a zase stejně výjimečně zmizí. Má lepší postavení, má lepší role, má... Leoneho člověk, inu.

Přesně to jsem. Ale na ČSFD se téhle fotky bojí. Proč asi?

 Jestli posledním datem pro svět významným byl Benito Stefanelli, přece nejsme zase tak daleko. Vůbec ne. Oba u Leoneho, oba proto vážení, oba... on Ital, Frank Španěl, takže taky blízko... No... takže jak se to vezme.
S oběma je, především, ohromná radost se vídat.

Nicméně právě důvod španělského občanství zapříčinil, že ještě před docela nedávnou dobou nebyla jsem si docela jista, kdo to ten Braña je. Věděl o něm člověk... ale tak úplně nehledal. Španělé, inu. Tragické role, nestravitelné filmy, spousta neznámých herců...

Míhání je nedůstojné.

a vida, ona je tam taky parta, kterou člověk vídá často, taky se tam střídají, jako v Itálii, krom toho valná většina je koprodukce, takže... A co od přibližně dvoustovky viděných špaget člověk zabrousil víc do Španělska, zjišťuje, že Frank tu je pořád. Skoro pořád, přátelé. Zkusíte film a procentuální úspěch zaručen – Frank se tam někde mihne. Aspoň mihne. A někdy velmi podstatně.

Ale někdy zas stojí za to, to je fakt.

Frank přispívá podstatně ději, píšu. Třeba i jako hlavní záporák, jako vedlejší skoro určitě, píšu dál. Třeba jako ohromně charakterní postava, píšu též. A třeba taky jako... záchrana filmů. Protože kdy tam dáme Franka? Vždycky, no skoro vždycky. Ale kdy ho dáme do důležitější role? No vždycky, když ten film chce pozvednout. Ano, těchhle lidí je víc. Ale u Franka je to vyloženě hmatatelné. Jeho přítomnost vytáhne libovolnou sračku ze dna. A že si to sračka často vůbec nezaslouží a je ho herecky nesmírná škoda, to se neřeší. Prostě máme Franka... tak se ten Robin Hood povede, tečka.

No, nepovedl se, nechci vás zklamat. A je to vaše chyba, protože jeden Frank vaši neschopnost zamaskovat nemůže, páni tvůrci. V jednom, ovšem, uvažujete správně. Jestliže okamžitě film hodím do koše a už ho nechci nikdy spatřit... za čas koš navštívím a film tam pořád je... a já si říkám, zabírá to tu místo a nikdy, už nikdy, taková hrůza, takový výplach, taková amoralita... jenže je tam někde Frank. A toho je škoda vyhodit. Jo, vlastním pár takových věcí. A pořád je mám.

A nebylo by lepší je přece jenom odstranit?

A jestli si Frank sám není vědom, že to vylepší, jak už to tak většinou bývá, to na tom nic nemění... Bude to tahat nahoru neskutečným způsobem, vysokým stylem, nesmírně aristokratickým charismatem a velmi zodpovědným herectvím.

Kaskadér? Nebo herec? A kdepak je linie, řekněte mi. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že narážím na postoje, že ti, co hráli u Sergia Leoneho, jsou prý herci. Malých rolí a tak, ale herci. A ti ostatní, které neulovil, taková šmíra, no, kaskadéři. A jestli taky hrajou, to je fuk.

Osobně se k podobnému dělení nepřikláním. Někteří kaskadéři jsou pro mne i herci a obráceně. Ale o tom už jsme tu napsali tolik... Třeba, jak dobří herci někdy jsou. 

Takže jestli je Frank dobrý kaskadér, o čemž nepochybuji... náročným výběrem prošel a všechny své i cizí záměry přežil v relativním zdraví... je taky velmi dobrý herec. Žánrový? Také velmi relativní označení...

Jak poznat Franka Brañu? Dovoluji si tvrdit, že je naprosto nezaměnitelný. Takový ohnivý Španěl, tmavovlasý, tmavooký, jako vždycky, že ano... Ehm, ne, ne tak docela. Ale přehlédnout se nedá. 

A možná jich bylo i víc, ja...

"Byl jste často obsazován jako nacista pro svůj vzhled?"
"Ano. Lidé usoudili, že moje světlé oči a postava mě předurčují k tomu hrát Němce. Hrál jsem je v sedmi nebo osmi filmech. " (F. B.)

Ale ne, Franku! Jsi jednoduše takový výrazný typ a fešák, myslela jsem. Dovedeš vzbudit dojem, že proti tobě je každej na place vágus... hrdina především.

 Takže sám Frank je originál. Ale něčím přece připomíná typ Bena Stefanelliho, to nelze popřít. Třeba tou úžasnou působivostí přítomnosti. Takový frajer bývá nejednou, Frank. Stačí mu být a každého kolem to rozklepe nebo aspoň znervózní. 

A nemusí ani machrovat. Ani se vytahovat. Ani zvlášť předvádět. A přece mi i toho Riccarda Pizzutiho připomíná. Protože když dostane možnost se předvádět... umí to parádně. Ale když má stát za kamarády... je nejlepší oporou široko daleko.

Tak mám zas celkově, kupodivu, dojem, že má herecké dispozice na ale mnohem pestřejší charaktery, než hnusáky àla Leone.

Ach Bože, lidi, najdu si nějaké pojednání. A nešetří se tam superlativy, ani omylem, byl jste geniální, skvělý, super herec, vysoký umělec a... Ale věděli byste vůbec, co hrál, nebýt působení u Leoneho? A uznali byste vůbec, že dobře hrál, nebýt Leoneho?

Že ze zkušeností vím, že ne? To mě mrzí. Protože potom těm ostatním těžko něco uznáte... a tyhle uznáte jen kvůli Hodnému, Zlému a Ošklivému a Tenkrát na Západě. A to neni správný. Protože...

Odpusťte, ale on takhle normálně nevypadá. A taky normálně hraje normálně...

Ne, dobrý, Frankie, ty vypadáš dokonce i coby stylizovaný bandita u Leoneho trochu jako člověk, což nemá každý to štěstí, klobouk dolů. Ale nepochybuju, jak vás on chce vidět, a chce, abyste byli námi viděni. Jak, no... Asi ne jako třeba kolega Sollima.

Maestru Sollimovi, tomu má poklona. A starej Frankie? Starej? No, v úžasném provedení našich televizí, které prvé Sollimovo dílo, La resa dei conti, přejaly o půl hodiny prokrácené od Američanů a pustily k nám pod názvem Velká přestřelka, můžeme Franka slyšet promluvit... A má tu čest být pro naše dabéry prototypem postavy "mám vousy = je mi plus/minus sto". Fakt, že patří ve skvadře této generace k těm mladším, tedy do třicátých let, nevadí. Stačí to, co je. A stačí, že mu trochu dřív zbělají vlasy a... to už tak máte s ročníkem 34, co naděláte... (a pokud jsou všude údaje špatné a správný je rok 1929, omlouvám se. Jenže pro nás už je tu jen ten internet)

Tak co se ještě dozvíme? Znám pro své působení ve filmech s Eastwoodem, Hestonem nebo Holdenem. No jo, to tak asi bude. "Španělský herec Frank Brana, vystupující v množství evropských westernů, hororů a akčních filmů od začátku 60. let..."

No jo. A pak taky od dětských let pracoval v dolech a onemocněl tak silikózou plic. Vida, že by Bronson nebyl sám, kdo pracoval v dolech? Jo, silikózou. Pro armádu jeho zdravotní stav není dost dobrý... tak se dobrovolně dává na kaskadéra. Takhle to chodí.
V roce 2011 je oceněn na festivalu v Almeríi. V roce 2008 získává cenu pro nejlepšího herce od Navarrské univerzity. A ještě dodatečně v roce 2013 další ocenění. To jsem ráda. Vidím, že ho máte rádi, a úctu k němu máte. Tak... aspoň někde a k někomu.

A jak nám Frankie začíná svou zločineckou kariéru? (A opravdu zločineckou?)
Jako většina, v sandálech. Dle zdrojů i dle Franka jako kaskadér v roce 1961 v americkém velkofilmu King of Kings. Jednou ho tam najdeme. Jinak těžko říci. U žánru meč a sandály se vždycky objeví něco nového... bez kreditu... bez povšimnutí kdekoliv na světě... a přece se tam zase někdo vždycky mihne. Dobrá, ale co je jako první známo mně, to jest Perseo l'invincibile, pan De Martino má tedy tu čest. Velké střetnutí s Richardem Harrisonem. A třeba taky s Lorenzem Robledem. Antoniem Molinem Rojem. A v, podle mého, vynikajícím filmu.

A co takhle první western, žánr, který nás všechny tak proslavil? La tumba del pistolero? To se mi asi jenom zdá, že to na mě působí jak nějaká divná komedie, co?

Doufám, páč s ranými španělskými veselohrami nemám dobré zkušenosti. Ale třeba nebude tak zle. Je tu, koneckonců, vždycky ten Frank. (Dodatečný dodatek zcela dole*)

Jo taková koncentrace lidí jako Aldo Sambrell, Antonio Molino Rojo, José Canalejas, José Manuel Martín nebo tuhle Frank, kupříkladu, ta se nám spolu nejednou objevuje. A někdy se povedou nevídané věci. Například 15 forche per un assassino, takový nenápadný film... a tak nesmírně výjimečný film. Jeden z nejlepších filmů, co znám. A jeden z těch filmů, kde nejvíc bolí, jak kdosi zmrvil konec. Trochu jako jiná skvělá věc Uno dopo l’altro. 

To jsou tak zajímavé kusy a skvělé ukázky možností žánru a našich herců, že jestli o ničem, tak o něčem z těchhle by stálo za to napsat. Co mají ty filmy společného, a bohužel s většinou ostatních, je to, že si nemohou dovolit vše. Podle sebe. A pak přijde producent... a celé je na konec zničí. Filmy, co dělají italský(-španělský) film tak krásným... a zároveň mne o něm zbavují veškerých iluzí. Pokud mi ještě nějaké iluze zbydou, zbaví mě jich takový nenápadný horor El ataque de los muertos sin ojos. Je zde až příliš mnoho fotek, z tohohle filmu, když je to takový scénáristický hnůj.
Jenže Frankovi to tam tak sluší (kde mu to taky nesluší?) a je takový, inu, osudový. To jde divák s nadějí a i přes divné dějové prvky skoro celý film doufá, že bude jinak. Že slušnou roli dostane třeba Frank. Že bude třeba jednou fér. Vždyť to přece nemůžou udělat tak... Těžko najít horší vyřešení. A smutnější. Jo, takový pitomý horor... a od té doby vím, že vy, lidi, si zasloužíte pozornost.

Ne, není to lehké. A Frank to mívá velmi těžké. Kdyby se Riccardo Pizzuti velmi záhy nedal na roli oběti fackovacích komedií... byl by na tom podobně (a přece možná líp... než pak). Že je třeba občas i vcelku pozitivní chlap, v těch svých filmech, tady Frank?

No, režie to nemá vyřešené, dokud není po něm. A za všechno může Frank, ustálené to spojení. Ač je to dějový nesmysl, ač cokoliv, ač by tisíce východisek byly zajímavější, lepší... pro autora není film hotov, dokud za své hříchy exemplárně nepotrestá Franka. Smrtí, čím jiný. A žádnou ukázku si sem nedáme, to nečekejte. Jenom jednu citaci.

"Frank Braña

Je držitelem mezinárodního rekordu v největším počtu úmrtí na plátně"

Tak to je... smutný, mi přijde. Trochu smutnej život, pořád umírat. Bum, ratata, uá a buch? Že vám to v tom množství filmů ani nepřijde?

Já vím, ono to jede. Bez ladu a skladu. Od Leoneho jsme všichni tak zlí... a pak už 8-9 filmů ročně jenom na čsfd (kam už jsem ho konečně dostala), spousta podezřele znějících i jevících se kusů i režisérů (80. léta nabízejí každému totéž). Trashů těžkého kalibru.

Toho se pochopitelně jeden nesmí zaleknout... a třeba ani ty nebudou vždycky tak zlé, jak můžou vypadat. Čili stejně tak má na kontě spoustu skvělých věcí. A režiséři...
Spolupracuje s ním bezpočet zajímavých osobností od Sollimy přes Questiho po Simóna... (no ano, a že bychom otřepaně za některé věci poděkovali sestavě Bruno Corbucci a spol? Děkuju jako vždy.) Těžko jmenovat, mám dojem, že s podstatnou částí prostě Frank pracoval, tvůrců akčních věcí především. Stejně tak těžko říct, s kým vším se setkal Frank ve své kariéře na place. Je-li to možné napsat takhle, tak skoro se všemi. Mám pocit, že snad jedna z vůbec nejsilnějších opor španělského filmu. A taky uvádí, že byl u moha mezinárodních produkcí...

No jéje, není nad to. Zmutovaní slimáci čekají...

Až dodatečně, teď, kdy už ho znám, zjišťuji, kde všude je a byl. V tolika westernech. A i jiných. 60.-, 70.-, 80.-, 90.-, 00... Na 170 filmů. A tradičně oběť?

Což, nemáte ho trochu? Špatný?

Ano, trochu moc v tom rýpu, dneska. Protože tohle prvenství se mi nelíbí. Odpusť, Franku, ale zpětně přemýšlím, v kolika z těch filmů, co tě znám, jsi se vůbec dožil konce. Ty závěry, no, nejsou moc veselé. Ač celkově velice zajímavé, mnohé tyto role. Takže tak. A pak... není nad to budit v tvůrcích trochu špatného svědomí. Lépe jednou než nikdy.

A proto ctím, s jakou důstojností Frank tyhle úděly i po x desítkách bere. S jakým nadhledem bere nelehké osudy. A s jakou... vážností bere to, co mnozí berou jako běžnou samozřejmost. Právě za to.

Morir con dignidad en el cine. Manuel Curiel, 2007

Čili pěkně po našem...  
Zemřít ve filmu s důstojností 

(děkuji za informace i překlad... a vůbec za všechno. Komu, to dotyčný čtenář dobře ví)
Co by. Jen taková autobiografie tohohle malého, nedůležitého, světové veřejnosti nijak zvlášť podstatného... kaskadéra. A to neni málo. To vůbec neni málo.

Zvláštní, co? Zemřít ve filmu s důstojností... Tak že by to přece nebylo jen bum bum? Že by v těch filmech přece bylo něco víc? Že bych to, jak je mi vždy tvrzeno, že bych to přece nebrala jenom zbytečně vážně? Nebo to bere zbytečně vážně i Frank? A všichni ostatní? (a ti mí milovaní kaskadéři) Posuďte každý sám. A řekněte si, jestli je lepší tu marně čekat na americké hvězdy a vysoké náklady... nebo si dát jenom docela nepatrnou práci se zjištěním, že ty náklady zas tolik neznamenají... a že tu je přece někdo jiný.

"Lidé říkají "Vy jste tak zlý chlap v těch filmech!" Ale to, za co jsem nejradši, je když mě poznají a zastaví na ulici, takže si s nimi můžu přátelsky popovídat..." (F. B.)

Tak správně. A abychom nebyli tak vážní a nezapomněli, děkuji Franciscovi taky za to, jakou si ze sebe umí dělat parádní legraci. A tak vůbec...

Že těch faktů je zoufale málo? To já tak vždycky upozorňuju předem, že si nároky na literaturu faktu nedělám, tak dneska to dodávám závěrem. Nicméně mám silné podezření na existenci jednoho bratra jménem Antonio.
A že je troufalé psát tuhle něco k Frankovi, když přece nevím vůbec nic a především, většina z jeho filmů na mě ještě čeká? No, je. Ale já věřím... že mi to odpustí.

Všechno nej!

* Dodatečný dodatek: Pletli jsme se. Ohledně La tumba del pistolero. Je to kýčovité drama plné patosu... nevalného amerického začátku, konce a pasáží uprostřed... a přece tak úžasná věc. Jo, jeden z nejlepších westernů, co jsem kdy viděla. Tak odvážný a tak... jednou napíšu víc. Děkuji, autoři. I za toho Franka. Jestli tady začínal, muselo to být strašně fajn.